Fotogalerie
Pietní galerie za nekonaný kamarádský večírek, VIII. ročník.
Galerie je chráněná heslem. Přihlašte se ke svému účtu.
Sezóna 2020
28.12.2020 - kukuruznik
Všechny úvodem zdravím. Když jsem loni při tvorbě galerie, kde jsem shrnoval dění během roku, napsal, že sezóna byla trochu slabší, neměl jsem ani ponětí o tom, jaká sezóna bude ta letošní a že je něco takovýho vůbec možný. A vida, možný to je a letos to proběhlo. A to si ještě myslím, že jsme z toho vytěžili aspoň to, co šlo. Nějak na zlomu února a března, kdy už každý dobíjel baterky, dofoukával kola a chystal svůj stroj na první vyjížďku nebo zahajovací akci, nějaký dobrák či parta dobráků na nás nasypala pandemii koronaviru a bylo vymalovaný. A docela zhusta. Pozavíraly se obchody, naše oblíbený restaurace a hospůdky, který na svých strojích velice rádi k nevoli dietářů obrážíme a pleníme, v kalendáři akcí se rušila jedna akce za druhou a myslím, že většině z nás spadla brada až na zem. Ty nejlepší jarní akce, mezi nimiž zmíním otevření sezóny spojené se sázením lípy s kolegy od Holy Eagles, Ajaxova Krumlovská a další, padaly jak hrušky ze stromu. Po nějaké době se to trošku rozvolnilo, hospody začaly otvírat, paradoxně v té době nastalo období dešťů a škaredýho počasí, takže motorky dál rezavěly v garážích. Dokonce to došlo do takovýho extrému, že první naše spanilá jízda na svíčkovou do Branišovic, na kterou jsme se celou zimu těšili, proběhla místo na motorkách auty. Větší ostudu snad motorkář ani zažít nemůže. Budiž nám útěchou, že nám náramně chutnalo, což dokážu v přikládané fotogalerii.
No pak už se to nějak umoudřilo a začaly první váhavý krůčky na společných výjezdech. Nebudu zvlášť popisovat každý jednotlivě, jen to shrnu pohromadě a doložím fotodokumentací.
Nic velkýho, ale přece jen aspoň něco. Tři Grácie ve Valtickém areálu, Janův hrad, Třebíč, kde nám stánek s klobásy, na který jsme se těšili celou cestu a poslintali si nádrže jak ti Pavlovovi psi, zavřeli těsně před nosem, než jsme stačili zaparkovat motorky, Dalešická přehrada, pivovar, rozhledna Babylón, kde chudák Fia při stání na místě měla skoro smrtelnou nehodu, pak tradiční sraz v Silůvkách, později Krumlovská, no a pár jízd jen tak bez konkrétního cíle.
Co nesmím opomenout coby světově významnou událost století, no spíš jen roku, bylo moje překvapivé dožití se dalšího kulatýho výročí narození a to rovnou šedesátky.
No a podzim už byl znovu hodně přiškrcený, takže hlavní podzimní akce, což je brněnský rekord na okruhu Velké ceny, vzal za vlast taky a jak to vypadá, skončila tam i tradiční mnohaletá Velká cena Brna motorek, což snad ani raději komentovat nebudu.
A jelikož je pár dní do konce roku, blíží se tím pádem únor, ve velkém ohrožení je i tradiční únorový kamarádský večírek, protože tyhle akce jednoduše není kde pořádat a jsou zakázaný.
Takže.....i v téhle nejisté době vám všem hezký konec roku, do příštího roku hlavně zdraví, pohodu, ať se vám daří, ať je už konečně líp jak letos a ať si ještě užijeme spoustu dalších akcí.
Kamarádský večírek - VII. ročník.
08.02.2020 - kukuruznik
Znovu zima, zase uběhl od minulého ročníku rok, takže znovu a zase večírek.Co o něm napsat?
Moc nechybělo a mohl bych začínat slovy ,,Bylo nás pět", no naštěstí nás bylo šest, takže možná příště. Néé, zatím ještě ani šest, i když meziročně je registrován úbytek zúčastněných, některé odradil Ořechov coby místo konání, některé zimní choroby, no každýho odradilo něco a nebo někdo. Ale to už je daň za vícečlenný kolektiv. Ale zatím se tradice dodržuje, akce se konala a snad je to názor všech, co tam byli, že byla povedená. Dobře se jedlo, dobře se pilo, prodrbalo se všechno možný, dokonce večer náramně oživil kolega Pavel Menšík super kouzelnickým vystoupením, holt jeho příbuzenský geny se svým ivančických strýcem se nezapřou. Komedie hadra.
Nemá smysl se o tom nějak zvlášť rozepisovat, snad jen zmíním, že se ozvaly i úvahy, že bychom, pokud se bude konat další ročník, zkusili znovu Rajhrad. Ale na to je zatím čas, ovšem tahle možnost je na stole a zvažuje se.
Takže díky těm, co tam byli a hodně zdaru do nové sezóny všem.
Sezóna 2019.
28.12.2019 - kukuruznik
Všechny úvodem zdravím. Pokud někdo sleduje nebo spíš v minulých létech sledoval průběžné fotogalerie našeho klubu, zákonitě si musel říct, že tady buď chcípl chudák nebohej pes nebo že se tady nic nedělo a neděje. Což není samozřejmě pravda a touhle trošku delší rekapitulací letoška vás vyvedu z omylu. Jasně, že sezóna byla slabší než bývávalo zvykem, ale všichni, kdo se dění účastnili, jsou v obraze a znalí důvodů.
Jak to do začátku shrnout? Asi tak - věrní zůstali věrní, i když překonávali velký překážky, za zmínku stojí např. nepěkná havárka kolegy Barnabáše a jeho návrat za řidítka rovnou z nemocniční postele a vášnivého objetí sestřiček, ti, co nejezdí, nejezdili snad ze zvyku i nadále, někteří jezdit přestali, někteří noví zas pro změnu začali a doufám, že budou i nadále (to je narážka na tebe, dávný kamaráde Jumbo), prostě jak to každýmu jde, vyhovuje a čas umožňuje. Když už uzavírám rok a sezónu touto galerií, nesmím opomenout klíčový moment letošního roku. Jak jistě víte, v záchvatu mladické nerozvážnosti loni prodala naše místošéfová Alča svýho Horneta, začala následně vadnout, chřadnout a uvadat a v rámci stesku po adrenalinu a vůni stovkovýho benzínu a po společně najetých km s naší partou si těsně před potupnou smrtí steskem pořídila fungl novou opět Hondu, hezky si ji natunila a oživila letošní rok svou přítomností na společných akcích. No a následně se s překvapeními novými motorkami roztrhl pytel, Kamil, Rosťa atd.
Není nás moc, co jezdí, o to víc si těhdle spolehlivých držáků vážím a jsem rád, že jsme jedna parta společných zájmů. A snad to tak vydrží i nadále. Tak dost nostalgie, trošku proberu letošní rok a přidám pár fotek pro představu, jak to šlo.
23.3.
První letošní provětrání strojů po zimě, kde nás bylo víc než dva. A samozřejmě bez dalšího překvapení by to nešlo. Postaral se o ně Laďa, který dojel na napucovaný krásný Hondě. Potřebuju čím dál víc make-upu, abych nebyl v jednom tahu bledej. Začalo to v Kounicích na pumpě, přes mušovský jezera, obědová pauza v Mikulově a domů. Na začátek to stačilo. Vlastně to byl jen takovej malej trénink na následnou větší akci, který se zúčastňujeme už tradičně, kterou je jarní vyjížďka a otevření sezóny s kolegy od Holy Eagles.
30.3.
Otevírání sezóny s Holy Eagles, které mají spojené s tradičním zasázením lípy na nějakém místě v ČR. Letos to bylo ve Vlasaticích, což je vlastně náš kraj. Sraz byl u Tesca v Brně s následným přesunem do Vlasatic, zasázením lípy a obědem v Pohořelicích. Málo kilometrů, ale srandy fůra.
20.4.
Přepadovka u kolegů Kožnarů s malým posezením, výlet na Rumburak (po nějakých rocích opakování), prostě sezóna malých výletů už se pomalu rozběhla. Proč nás zajímal zrovna Rumburak? Někde jsme vyčetli, že pro letošek mají v restauraci nový revoluční jídelní lístek pro dietáře, což někteří z nás potřebují a uvítali to, no a zvědavost nás tam vyhnala. Jak to dopadlo? Uvidíte ve fotodokumentaci.
5.7.
No a protože pouze dietami a odříkáním si požitků člověk moravský být nemůže, Alča zorganizovala gurmánský výlet do Rakouska za těžkým obžerstvím. Ještě teď je mi těžko, když si na to vzpomenu. Zpátky s návštěvou mlýnu ve Slupu, kde docela zaperlil Standa, ale to zas až na fotkách.
12.10.
Drnholecký sraz. Pro Alču důležitá akce, protože se tam, paní Schlubná, chtěla blýsknout před domorodci, tak jsme ji tam jeli podpořit, i když počasí bylo pod psa. S následným obědem v Pohořelicích. Já to celý odstonal, ale co bych pro bližního svého neudělal. Za úplatu......
20.10.
Kramolín, rozhledna Babylon. Standy nápad, naše ostuda, takový kousek od nás a kupříkladu já tam byl poprvé, vůbec jsem nevěděl, že tak blízko tady máme tak hezký místa. Ale počasí už se pomalu zhoršovalo a za dveřmi byl cítit konec sezóny a uložení motorek k zimnímu spánku (aspoň pro některé).
27.10.
Pojali jsme to jako poslední letošní výlet, rozloučení se sezónou a motorkami. Pokud by jsme chtěli být in a světoví a držet se novodobýho trendu, vyrazili bychom do Jedovnice, rozmázli to následně na fb a sklidili náležité ovace. Což se nestalo. Jsme konzervativní, držíme se starších tradic, ovací nám netřeba, takže naše poslední letošní cesta vedla symbolicky na buchláky. S ostudou. Když světoběžník Standa vypustil s úst slovo Žuráň, my barbaři nevěděli, kde to je. Tak nás tam zavedl a už to víme. Posezení U trampa, občerstvení, procházka mezi divou zvěr a víc už zase na fotkách.
Tím jsme sezónu ukončili no a teď už nás čeká tradiční únorový kamarádský večírek, na který vás co nejsrdečněji zvu a rád vás tam v co největším počtu uvidím.
Díky za tuhle další sezónu, kterou končíme ve stejném počtu, jak jsme ji začali, i když někteří se šrámy, no a ať se ve zdraví dožijeme té příští.
Kamarádský večírek - VI. ročník.
16.02.2019 - kukuruznik
Únor bílý, motorky sílí, protože zatím odpočívají, ale my neodpočíváme a tím pádem proběhl i šestý ročník našeho tradičního únorového posezení, hrdě zvaného coby výroční členská schůze. No a že to teda byly změny. Někým uvítané, někým kritizované. Každopádně uvidíme do budoucna, jestli se změna uchytí.
Minulý rok byl tradiční Rajhrad docela zásadně kritizován za dost předčasné ukončení akce v nejlepším, což byl fakt a tak když nám náhoda na jedné z jarních vyjížděk do cesty nahrála nabídku pořádání v Ořechově U rybníčka, přijali jsme. Píšu v množném čísle, nebyl to výhradně můj nápad, podíleli se na něm ostatní kluci, kteří byli na srazu v Silůvkách. Takže z Rajhradu jsme akci přesunuli do Ořechova, začátek února byl zachován. Tak jsem byl dost zvědavý, jak to celé dopadne.
Dneska už můžu, aspoň za sebe říct, že náramně dobře. I když pár drobností, nad kterými se pozastavím, bych tam našel. Ale ať to nemá šest stránek a nenudí to čtenáře, zestručním to.
Standa - co se od něho očekávalo, bylo beze zbytku splněno. I když...hmmm, no, ale jo, vysvětlím to při komentáři fotek.
Barnabáš - Luďo, promiň, ale musím. Každý se tam něčeho držel, někdo piva, někdo vína, někdo likérů, já všeho dohromady, někdo slova, Kamil telefonu, Alča foťáku, Bob svojí kabelky nadité pětitisícovkama za rozprodej svojeho vozovýho parku (nééé celýho, jen trochu), no a to je ten problém, všichni u toho byli veselí. Zatímco náš jinak veselý kolega Luďa držel bobříka mlčení a bezkonkurenčně ho vyhrál a kdyby Jaroslav Foglar svýho času vymyslel i bobříka smutku, tak by ho vyhrál taky. Luďo, ta kofola je možná sem tam dobrá, ale tobě fakt nesvědčí a moc bych za to nedal, že ti zhoršuje i zdravotní stav. Tak to občas prolož tím, co my ostatní a to hlavně na naší výroční schůzi. A na bobříky se vykašli, nech je Rychlým šípům.
Jumbo - byl jsem rád, že tam bude, že zavzpomínáme na starý časy, ale......vždycky musí být nějaký ale. Ale to nechám taky na komentáře fotek. Slíbil jsem stručnost, tak zbytek nechávám k fotkám a tak nějak otřepaně, jaro klepe na dveře, myslím, že už se všichni těšíme, chodíme okukovat motorky a vyhlížet slunko a trošku příznivý teploty. Tak ať se nám ta nová šestá sezóna vydaří, všem hodně šťastných kilometrů, ať už s klubem nebo sólo. A hlavně zdraví a bez úrazů jak na těle, tak na technice.
Rok 2018, zvaný ,,Chudý"
31.12.2018 - kukuruznik
Chudý, no.....proti předchozím asi jo, ale i přes tenhle příměr neznamená, že se nedělo vůbec nic. Ale trošku popořadě. Ať to má hlavu i patu.
Bývalo dobrým zvykem, že z každé větší akce se udělala v nejbližším možném termínu fotogalerie s popisem kde, co, proč, nač, zač, kdo, s kým, čím (sedmý pád), což se v roce 2018 nedělo. Proč? Protoč!
Prostě chyběla hlavní týmová fotografka, která se nečekaně zbavila své krásné motorky a natruc začala chodit pěšky. Hrůza. Naštěstí už ji bolí nohy a hodlá se na motorku zase vrátit. Ale i přes tuhle tvrdou ránu pár fotek vzniklo, takže je na čem stavět a tím pádem můžu trošku shrnout průběh roku.
Pár osvědčených tradičních akcí jsme samozřejmě absolvovali, tradiční Krumlov, Silůvky, Žďár, nesměly chybět povinné Buchláky a jedna akce začátkem roku byla nová a zatím nejetá, ale myslím, že za opakování by stála, proto se o ní zmíním trochu podrobněji. Již několikrát jsem byl soukromě osloven lídrem brněnských HOLY EAGLES Milanem, že se k nim máme připojit a vyjet si společně, což se na jaře 2018 konečně podařilo a jsem rád, že podařilo, je to dobrá parta a doufám, že tahle naše společná vyjížďka nebyla poslední. I když bufet v trávě v panenské přírodě se nekonal, protože nám všechno sežrali rychlejší a vyhladovělí mravenci.
A ještě pár slov k první akci.
Jaro, ještě taková ta zubatá zima, ale všichni už natěšení, že se to rozjede. Sraz v Kounicích na pumpě, nás jako již tradičně pár, čekajících na kluky z Oslavan a Ivančic, najednou kolona (nekončící) a 10, 20, 30, 40, 50, 60, .....no, přeháním, ale bylo nás opravdu pěkný hejno. Jelo se do Mikulova na kafčo na zámeček. Takže dík těm, co se na domluvě téhle akce podíleli, klaplo to náramně.
Takže rok 2018 už je pryč, tak snad ten další bude akčnější a hlavně bez ztrát na zdraví a majetku.
Kamarádský večírek - V. ročník.
10.02.2018 - kukuruznik
Většinou začínám větou ,,Krutá zima v plném proudu'', což letos až tak pravda není, takže jinak, mírná podzimo-jaro-zima (od Boba jsem byl sprdnutý, že jsem o zimě napsal ,,oblíbená''), takže neoblíbená, v plném proudu a již po páté - to to utíká - do ní vsazený náš již tradiční kamarádský večírek, jak říkám honosněji Výroční členská schůze. Ti stálí, kteří se na tuto akci těší a nevynechávají ji, se opět spolehlivě zúčastnili, ti, co se vesměs nezúčastňují taky nezklamali a nezúčastnili se, pak tady byl zaznamenán jeden smutný výpadek, údajně z důvodu těžkého schvácení nějakým virem při neuvážené cestě brněnskou MHD, což jsme samozřejmě s radou starších náležitě odsoudili a zpochybnili, pak tady byla další nepochopitelná neúčast jednoho nejmenovaného baviče z Trosek, jmenovat dotyčného z důvodu následného rizika lynče raději nebudu, no a pak už následovala troufnu si říct tak jako vždy náramná zábava a pijatika v jednom. Pokud to tak bude dál v dalších ročnících pokračovat a nabírat grády, asi už příští ročník nepojmenuji jako kamarádský večírek, ale použiji nový název, dejme tomu ,,JAK SE KALILA OCEL''. Což by bylo příhodnější a líp vystihující hlavní náplň večera. Těm, co řídili a abstinovali a těm, co abstinovali z nějakého jiného důvodu se omlouvám. Ale vzato statisticky, když já měl šest promilí a dejme tomu Luboš z důvodu řízení nulu, tak jsme každý měli tři. On byl tím pádem v ohrožení ztráty not a mně, díky tomu, že mi pomohl na polovinu, bylo špatně jen napůl.
O průběhu napoví víc nezbytná fotodokumentace, snad jen stručně, loni jsme se samou láskou navzájem sežrali, kdo si vzpomíná na dort, letos žádný dort nebyl, protože Hanča všechny nakazila vysoce infekční chorobou zvanou DIETA, tím pádem bylo stěžejním bodem schůze zase něco jiného, konkrétně vyhodnocení a odměnění tří členů, kteří pro klub v loňské sezóně udělali něco nadstandartního a pěkného, drobnými dárky. Ale ať nezůstanou v anonymitě, jednalo se o Lenku a Luboše Kožnarovi za uspořádání superakce v kempu na Výrovické přehradě a Ludě Bindera, zvaného Barnabáše (já vím, Luďo, že se ti to nelíbí, ale už se to tak nějak uchytilo :-))) ) za akci s velice příhodným názvem Překvapení. A taky za to, že vždycky, když už jsme si s Alenou mysleli, že pojedeme sami, najednou jsi se odněkud vynořil a nenechal nás ve štychu.
No a pro zvědavé, ty drobné dárky byly půllitry s vyrytým logem klubu a podobiznama jmenovaných členů. Mám sto chutí dodat, že ty vyryté podobizny byly ještě hezčí, než jinak bídná skutečnost, ale to už by bylo moc hustý, takže to vynechám :-)))
Takže všichni zúčastnění, díky, že jste tam byli, že zábava byla výborná a pokud se toho ve zdraví dožijeme, zase za rok na shledanou. No a teď už si jen počkat na jaro :-)
Podzim a konec sezóny 2017.
09.12.2017 - kukuruznik
Pomalu, ale jistě, se neúprosně blíží konec roku a tak nezbývá nic, než zazimovat stroje a provést malou rekapitulaci podzimu a konce letošní sezóny. Letošnímu podzimu dominovaly tři akce, ke kterým se tak trochu podrobněji vrátím.
9.9. - Svatba
Néééé, neděste se, naštěstí nikoho z nás, my už máme rozum, nebo už jsme na to staří a nebo už jsme prostě holt ženatí či povdávané. Svatba jednoho vlastně neznámého kolegy motorkáře, ale byli jsme osloveni, jestli bychom se nepřipojili v co největším počtu k čestnému doprovodu svatebního průvodu, což jsme rádi udělali, není přece nic hezčího, než na vlastní oči pozorovat pohromu v přímém přenosu a jak se někdo jiný řítí někam, no je na něm kam. Napadají mě různá slova, bohužel nepublikovatelná.
30.9. Moravský Krumlov
Ten už dávno všichni znáte, takže nic nového, ale.... Ale přesto novinka a to místo konání. Ajax změnil místo konání a tak místo tradičního parku zámku se akce přesunula na druhý konec města k malebnému rybníku. Nevím, či změna k lepšímu, či horšímu, to ať si zúčastnění zhodnotí každý dle sebe. Stručně - změna.
15.10.
No a k této akci se rozepíšu víc a větší prostor bude mít i fotodokumentace, protože tahle akce si to zaslouží.
Po krásném již zmiňovaném víkendu v kempu Výrovice se kolega Barnabáš rozhodl, že ještě, než uhodí zima a bude utrum, vymyslí a uspořádá akci s náramně konkrétním názvem ,,Překvapení´´, což taky jak slíbil, tak provedl. Ještě na srazu v Kounicích na pumpě kromě něho neměl nikdo ostatní ani potuchy, kam se vlastně jede a co tam budeme provádět. Padaly různý nápady, verze, spekulace, každý se snažil rozluštit tuhle záhadu. Do Prahy do nějakýho vykřičenýho domu, do Pelhřimova do krematoria na exkurzi, co nás vlastně v samém finále čeká, do Slatiny k Barnabášům na nějakou gigantickou hostinu (den předtím prý jejich sousedům chcíplo prase nebo pes nebo snad kočka), nápadů byla spousta, ale všechny zcela mimo. A tak se jelo. V pohádce by řekli rovnou za nosem, ale po cestě byly i zatáčky. A dojeli jsme do Jevišovic, cíl byla nejstarší kamenná přehrada u nás. O kráse prostředí a okolní přírodě netřeba psát, fotky mluví za vše. Navíc celá cesta byla natáčená dvěma kamerami, takže bych se docela přimlouval za hození nahrávek na DVD, myslím, že většina zúčastněných by si je ráda zakoupila. Já tedy určitě. Sice to kolega Luďa pokazil tím, že nám nechtěl dát přilby do kufrů, jenže to byla ta celá podstata překvapení, kufry měl plný špekáčků, chleba, topiva, prostě příprava do posledního puntíku a tak jsme na závěr zažili grilovačku, jakou svět neviděl.
Takže po výrovickém kempu Kožnarových nám Luďa připravil krásnou tečku za celou letošní sezónou. Luďo, jménem těch, kdo tam byli, díky a uznání, že se ti to fakt povedlo.
No a co závěrem, všem těm, co jezdili i těm, co nejezdili, hezký konec roku, ještě hezčí nástup do novýho roku a hlavně další spousty najetých kilometrů bez problémů a nemilých událostí. A dík, že jsme takhle pohromadě ve zdraví ustáli další sezónu.
Víkend v kempu Výr.
04.06.2017 - kukuruznik
2. - 4.6.
Hned zkraje jara přišel kolega Luba Kožnar s návrhem a nápadem uspořádat víkendový pobyt v nějakém kempu u vody, udělat nějaký vyjížďky, posedět u piva, vína a likérů, u táboráku, prostě takovej oddychovej víkend v přírodě, kde se nic nemusí a může všechno. Přišlo mi to jako dobrý nápad a tak jsem mu nechal volnou ruku, administraci akce a velice dobře jsem udělal. Vznikl z toho tento pomale končící víkend, který si troufám říct, že neměl sebemenší chybu. Konal se v kempu Výr u Výrovic na přehradě, stihli jsme u toho pár výletů, z nichž uvedu Motomuzeum ve Znojmě, závody traktorů v Křepicích, někteří stihli vypít tolik piva, vína a likérů, co normálně nevypijí za deset let, opíkaly se špekáčky na ohýnku, hrálo se na balalajku nebo co to bylo, probíraly se všelijaký témata, ať už motorky, ženský politika, co koho napadlo, Alča udělala výbornou sýrovou roládu, Hanča udělala výborný pomazánky, prostě jsme se měli jak na zámku. Ať to trvá věčně. Bohužel netrvalo, dneska to skončilo, my se vrátili zase do svých domovů a ráno už zase valíme hákovat, šťastnější důchodci zase na další ze dlouhé série výletů do zahraničí. Ale za sólo galerii to stojí, fotek se nadělalo spousta, takže si dovolím se trochu rozšoupnout a zanechat tomuhle víkendu vzpomínkovou galerii. Pokud bych náhodou v komentářích někoho urazil, tak se rovnou omlouvám, ale už jiný nebudu. Takže závěrem, než se vrhnu na fotky, jménem zúčastněných děkuju organizátorům Lence a Lubovi, bylo to super a jsem si jistý, že tohle ještě časem rádi zopakujeme.
Strom motorkářů, Poysdorf.
04.06.2017 - kukuruznik
28.5. Hospody a všelijaký stravovny už máme dokonale zmapovaný, co, kde, za kolik a jak dobrý, tak proč nepoznávat zase něco novýho. A proč ne třeba strom motorkářů, i když jeho účel je poměrně smutný. Ale je to všechno samozřejmě na úrovni prý, takže prosím brát s rezervou.Prý sem jezdí motorkáři, který už nebaví život, mají nějaký neřešitelný problémy, padnou pod tíhou nezvladatelných depresí, koníček je přestane bavit a nevidí žádnou schůdnou cestu z těchto útrap. Takže se prý sbalí, zajedou si sem, posedí si na lavičce, obejmou břízu, pobrečí si, zavzpomínají na chvíle strávené v sedlech svižných strojů, pověsí přilbu na hřebíček, no vlastně spíš na strom a odeberou se do domovů důchodců, všelijakých starobinců, pod volné mosty a ti nejvíc zoufalí se rovnou nechají utratit. No a aby se nemuseli na tuhle poslední cestu vláčet pěšky( málokterý motorkář vůbec umí chodit pěšky), tak je tam 24 hodin denně přichystán v pohotovosti vrtulník, který tuhle rozvážkovou službu zajišťuje. A že se teda nezastaví. Zrovna, když jsme tam přijížděli, prý údajně odvážel nějakýho moraváka, který už se nemohl vyrovnat s tím, že už desítky let má pořád jen ojetou Jawu 250 a že se nikdy nezmohl na nějakýho krásnýho japončíka, jako je třeba Honda CB600F nebo Suzuki GSR600. Chudák, jak nám ho bylo líto, vědět, kam ho odvezli poslali bychom mu nějaký sponzorský dar. Docela tu zoufalost v tomhle konkrétním případě chápeme. No a unaveni tímhle smutným zážitkem jsme si zajeli do Branišovic do krčmy Na císařské cestě, kde jsme si dali úžasnou a to je fakt - karotkovo-jahodový krém se zázvorem. Doporučujem, jen škoda, že jsme jeli jen sami dva s Alčou.
Prazvláštní jaro r.2017
04.06.2017 - kukuruznik
Proč prazvláštní?
Přes noc -15°C, přes den +5°C, do toho deště, sněžení nebo obojí zaráz, sem tam trakaře, větry, plískanice, tak tohle byl obraz letošního jara, zoufalí motorkáři v termoprádle či jägrově prádle, vyhlížející z okna něco příznivějšího, dunící kotle topení v plném výkonu, duben, květen a pořád žádný zlepšení. Tak není divu, že když se náhodou objevilo sluníčko, docela zákeřně zubatý, roztál sníh a na teploměru se objevilo plus, tak každý chytil příležitost za pačesy a snažil se ulovit pár jarních kilometrů. Samozřejmě v chladící soustavě pro jistotu s fridexem. Takže výčet jarních akcí je bídný, ale přesto se k němu pár fotkama a komentářem vrátím.
4.3. První pokus jen tak naprázdno bez cíle. I když jsme dojeli až do Litohoře do Jawa klubu, který jsme chtěli ukázat Standovi a po zimě ho potěšit. Jenže to dopadlo trochu jinak. Sice jsme tam dojeli, bohužel klub byl uzavřen a to prý z důvodu, že Jawy už u nás nikdo moc nepropaguje, jejich majitelé přechází na levnější číňany, hrstka zbylých fandů se prý odstěhovala kamsi na Aljašku nebo do Oděsy, takže tahle značka je prý údajně na úbytě. A bude hůř.
1.4. Hraniční zámeček. Řekl bych rovná se debakl. Start byl dobrý, pak už to nějak nešlo. Hlavní průšvih byl v čerstvě natřených židlích na hotelové zahrádce, kde jsme si náležitě zmalovali černý prdele na bílo, následně se šestičlená kolona roztrhala na malé frakce, který už se navzájem nenašly, ale projeli jsme se, i když každý někam jinam a jiným tempem.
6.5. Ivančické žehnání motorek. To už počasí jakž tak šlo, takže jsme se tam vypravili, nechali motorky postříkat vodou svěcenou a dali giga oběd v Nové vsi a užili si pár kilometrů za slušnýho skoro letního počasí.
30.4. Tradiční První krumlovská. Tam už nás bylo víc, nálada byla bujarejší a jako bonus jsme se zúčastnili slavnostního otevření nové ořechovské obecní restaurace, kde jsme naplnili naše věčně prázdné zásobníky, bohužel čím dál větší.
Kamarádský večírek - IV. ročník.
05.02.2017 - kukuruznik
Krutá zima v plném proudu, peněženky prázdný, u těch chudších, co nemají ani prázdný peněženky jedna kapsa prázdná, druhá děravá, chřipková epidemie, jako bonus epidemie žloutenky na brněnsku, pro ty, co mají či pěstují ptáky ptačí chřipka, dalo by se stručně shrnout, jedna morová rána za druhou, ale ani to nás neodradilo od již dá se říct tradičního únorového posezení u dobrého jídla a moku a i přes pravidlo třikrát a dost dokonce již čtvrtého ročníku. Co k němu říct a moc nefabulovat?
Ženský zas o rok zkrásněly, chlapi zas o deset let zestárli a zchátrali, ovšem chuť a žízeň zůstala pořád stejná, dobrá parta a dobrá nálada taktéž, tím pádem se akce opět obešla bez vykrákaných vlasů, bez vymlácených zubů, monoklů na různých částech těla a vládla po celou dobu dobrá nálada a bujaré veselí, silně podpořené hektolitry piva, vína a likérů.
Kromě již známých tváří se tam objevilo pár tváří nových, kteří projevili zájem naše řady posílit, což je sice hezký, ale po neuváženém prohlášení, že jeden z nich bude jubilejní padesátý člen bandy a tím pádem získá mnohé velké výhody, z nichž zmíním kupříkladu dvojnásobné členské příspěvky než ostatní, vzali nohy na ramena a uháněli v metrovém sněhu, až se za nimi prášilo. Což je blbost, odvážně zůstali až do konce.
Takže to máme za sebou a již už tradiční otřepané přání, ať už je jaro a můžeme přejít od keců k činům a potkávat se častěji na mnohých dalších akcích a vyjížďkách.
Do nové sezóny zdar a hlavně zdraví.
Podzim a konec sezóny 2016.
24.12.2016 - kukuruznik
Svátky, zima a plískanice, období vhodné k malé rekapitulaci a uzavření letošní sezóny. Celý rok máme jakž takž sledovaný průběžnými galeriemi, takže zbývá podzim a pár posledních vyjížděk.
Co kdo nestihl během léta, na podzim už nedohoní a taky to tak bylo. Pominu x privátních akcí a zmíním jen dvě opravdu poslední, což byla projížďka, které se zúčastnil dokonce i jeden nejmenovaný kolega, kterého jsme znali už jen z loňských fotek, no a druhá byl již jednou navštívený, ale bohužel zavřený mlýn ve Slupu. Kde jsme tentokrát uspěli. A stálo to za to.
Což nechám na fotodokumentaci a na závěr sezóny jen pár slov, ať se můžeme důstojně přehoupnout do nového roku a od jara do nových zážitků na dvou kolech.
Hodně lidí co do počtu, ale málo společně jezdících. Optimista by řekl, zlepší se to. Pesimista by řekl, bude hůř. Já řeknu, v jádru na tom nesejde, všichni, co jezdili, si to jistě užili a poznali spoustu nových věcí.
Noví členové, nový motorky. Barnabáš a BMW, Luba a ledoborec, ty dva už jsem zmínil minule. Ovšem to jsem netušil, jaká vlna kritiky a hněvu se snese na mou holou hlavu, že jsem zapomněl na ty ostatní, za což se teď veřejně omlouvám a sypu popel na hlavu. A hlavně napravuji. TAKŽE!!!!!!
Začnu ženami. Hanča a Lenka se osamostatnily a povýšili za stavu baťůžků do stavu motorkářek. Problém byl, že se nemohly dohodnout, která si pořídí jakou motorku, aby jedna neměla hezčí a jedna škaredější. A když už to došlo do stádia krákání za vlasy a házení rukavic, zasáhla rada starších a hlavně moudřejších a nařídila, že budou mít motorky stejný. No uznejte, koho by to napadlo. Takže holky mají zcela identický Gi....., né, neprozradím, chtěly by je i ostatní.
No a z pánů už jsem zmínil Barnabáše a Luboše, no a k nim přidávám ještě Boba, který oplakal a vyměnil Savážku za anglickou klasiku a Honzu, který přešel z Goliáše na nepoměrně menšího Davida. Holt síly léty ubývají, co si budeme povídat. A do našich řad přibyl kolega Kája a optimisticky věřím, že přibude i jeho Růženka, i baťůžky jsou vítány.
No a závěrem snad to nejdůležitější, i přes kvanta najetých kilometrů jsme všichni živí, relativně zdraví a motorky jsou ve svých zimních chlívečcích celý a natěšený na novou sezónu. A tak ať to zůstane i nadále.
Takže všem bez vyjímky (chtěl jsem vynechat Staně za ten roční výpadek, ale neudělám to, jistě půjde do sebe a napraví to), hezký svátky, přejícího ježíška, ve zdraví prokalenýho silvestra a šťastný Nový i celý nový rok se spoustou bezproblémových kilometrů u nás kolektivních i sólo soukromých. A nechť nás ty ubrblaný žens......co to píšu za sci-fi blbosti, motorky poslouchají na slovo a kvalitně slouží.
Prázdniny 2016 - malá rekapitulace.
30.09.2016 - kukuruznik
Už jsou dávno za námi, tak se k nim pár slovy vrátím, ať to nevypadá, že jsme se váleli výhradně na plážích Chorvatska (ti míň movití), na plážích Floridy (ti středně movití) a v masážních salónech Thajska (ti nejvíc movití, kupříkladu Bob, prý dokonce ochotně a bez úroků půjčuje - pro ty potřebný).
Odpusťte mi tuhle malou fabulaci, takže už vážně a seriózně.
Jako každý prázdniny, v jádru mrtvý a slabý období. Takže se nic extra neděje, ale pár akcí přece jen proběhlo. Dominancí těchto prázdnin byl kupodivu nákup nových strojů do vozovýho parku u jedinců, kteří roupama neví, co s těmi hromadami lovů. Nebudu ty šťastlivce jmenovat, ať zbytečně nevzbudím silnou bledou závist, ale Barnabášovo zcela nečekané BMW a Lubova směs skútru, tanku, ledoborce, raketoplánu a sněžnýho pluhu rozvířily poklidné vody našeho klubu, kde už si tak nějak všichni zvykli na to, že x strojů čítá pouze Bobův motopark.
Akce, které stojí za zmínku, jsou dálkový výlet na Slovensko, kam bohužel jeli jen ti nejodvážnější s ocelovými zad......ky, návštěva leteckého dne a dne otevřených dveří na malém soukromém letišti v Kotvrdovicích, souběžně probíhající s Jawa srazem v Jedovnicích, kterýho se samozřejmě zúčastnil náš patriot Standa a bojoval za naše barvy, tradiční závody pařezů ve Slatině, spojené s návštěvou u Běhařovických a výletem do HD chopper.s klubu v Litohoři, Plus pár drobných vyjížděk, který nestojí za řeč, protože účast skončila na obdivuhodném čísle účasti 2 kusy. Když dobře, tak 3.
Ale i tak jsme to všichni zmákli ve zdraví a plné síle, takže vzhůru do dalších kilometrů.
No a jako vždy pár fotek na pamětnou.
Motokolečko Silůvky 2016 + Rožnov + Český Rudolec.
28.05.2016 - kukuruznik
28.5. - Motokolečko Silůvky, II. ročník
Na základě pozvání od skoro sousedních kolegů ze Silůvek jsme navštívili druhý ročník jejich srazu, který se už docela úspěšně dostal do povědomí motorkářské veřejnosti a zcela jistě se do budoucna stane oblíbenou a navštěvovanou akcí. Tvrdili shodně všichni, kteří ochutnali jejich pstruhy na roštu, převelice chutné. Pro nás potěšující, že kam se člověk podíval, všude se to černo-červenalo našimi klubovými dresy. Takže silůvští, hodně zdaru do dalších ročníků.
29.5. - Rožnov, Český Rudolec a demoliční akce Jižní Čechy.
Asi každý z nás už někdy zavítal na nádherný zámek Hluboká a asi každý z nás už projel kolem zámku u nás v Dolních Kounicích. Takže každý jistě vidí ten nepoměr. A tím docela trpěl náš patriotismus a prohlubovala se chuť s tím něco udělat. I po přepočítání veškerých úspor na vkladních knížkách a v naditých podhlavnících všech členů Motosběru bylo jasné, že na rekonstrukci kounického zámku do stavu Hluboké to stačit nebude, takže po tajné poradě Rady starších vyšel na světlo nápad iniciovat trestnou výpravu na Hlubokou, rychlou ztečí ji dobýt a vyplenit. Čímž by ochabl zájem turistů a mohl by se nasměrovat směrem k nám. Od myšlenky k činům nikdy nemáme daleko, takže úderná jednotka osedlala koně a vyrazila na křížovou výpravu. Jak to probíhalo a jak to dopadlo vám prozradí jako vždy fotodokumentace.
No a když už jsme vyjeli na tu stranu, k programu jsme přidali i bizoní farmu v Rožnově, kde jsme se plánovali chutně posilnit a nakonec jsme se odtud odplazili hladem a žízní, holt všude není tak pohostinný kraj jak u nás. Hezký víkend, pár dalších společných km a pár nových zážitků. A to je náš cíl.
Krumlovská 2016
01.05.2016 - kukuruznik
Velké Meziříčí 2.4.2016
Jaro v rozpuku, když pominu, že ze 30 dnů v měsíci 20 prší a 25 mrzne, jen to praští, ale zrovna v tenhle den se výrazně oteplilo na dva stupně nad nulou, tak se hrstka odvážlivců pod vedením kolegy Barnabáše odhodlala k účasti na srazu ve Velkém Meziříčí. Není to zas až tak daleko s ohledem na naše relativně nový motorky a neskutečně starý kosti, tak proč to nezkusit. Ovšem to nikdo z nás netušil, že vedoucí kolony, již zmiňovaný pekelník, bez povšimnutí mine směrovou ceduli na meziříčské náměstí a bude nás jistým okem a šílenou rychlostí vést dál směrem do Čech a že je něco špatně ho trkne až u cedule Humpolec. Takže otočka na ruční brzdu a jako by se nechumelilo návrat zpátky na naši milou Moravu. Rovnou na náměstí ve Velkasu. Ale v poho......nebýt těhdle excesů, proč by vymýšleli pořekadlo ,,i mistr tesař se někdy utne´´.
Moravský Krumlov 30.4.2016
A to už se trucovitý počasí umoudřilo a poskytlo stovkám motorkářů možnost se sejít na tradičním krumlovském srazu. No a dokonce i nás se tentokrát sjelo víc, než bývá smutným zvykem. Takže jsme tam pocourali, probrali novinky, pozdravili se s všemožnými kolegy, nadělali pár fotek, po odjezdu hlavního pelotonu se samostatně vypravili na vlastní vyjížďku, navštívili Dalešický pivovar, tam se nametli, dále splnili gurmánské přání běhařovických na ukojení absťáku po horkých malinách, za tímto účelem se usadili v jedné hospůdce v Hrotovicích, pak to vzali přes Dalešickou přehradu, Mohelnské údolí na Dukovany a domů. Docela hezký výlet a docela hezký den. Snad jediná černá tečka v tomhle programu byla neúčast klíčového muže krumlovských střetnutí, opěrného pilíře programu, což taky následně překvapilo a rozhodilo i samotného Ajaxe tak, že i hromadný výjezd byl opožděn. Nebudu dotyčného jmenovat, ale Bobe, tohle se přece nedělá. Co na to řeknou tradice??? A těch zklamaných děvčat a žen, co se chtěli s tebou fotit u tvých skvostných motorek či přívěsů. Tak snad příště.....
Žádost o pomoc při rozlousknutí tvrdého oříšku.
28.03.2016 - kukuruznik
Málokdy si nevím rady, teď jsem už docela bezradný, jak tuhle situaci rozlousknout, tak se obracím se žádostí o pomoc a radu od kolektivu.
Minulý týden jsme byli v sestavě Alča, Barnabáš a já na 10.výročním plese bezdomovců, sociálně slabých, slaboduchých a mentálně zaostalých, který již pár let rádi a pravidelně navštěvujeme, protože jsme tam docela za hvězdy, ovšem letošní ročník byl trochu jiný a docela nás vykolejil z klidných zaběhnutých kolejí. Po prvním ročníku, kdy se po s jásotem očekávané tombole do krve porvala skupinka účastníků o krabičku děravých kondomů, vypsanou propisku, zmetkovou podprsenku jen na jedno prso a zlámanou grešli, byla tombola zrušena a byl devět let klid. Bohužel nějakýmu chytrolínovi nenapadlo nic jinýho, než ji zase zpátky zavést, což se i stalo. No a tak jsme se i my nechali zlákat pod vidinou lacinýho zisku případné výhry, tak jsme se společně složili na jeden lístek do tomboly v hodnotě 5KČ. A na problém bylo zaděláno. Štěstí se utahalo do takový neskutečný míry, že jsme na ten lístek vyhráli motorku. A né zrovna ledajakou. Je to bývalá závodní motorka Rossiho, na které vyhrával ještě jako mladý 16tiletý pacholík svoje první velké ceny. A jelikož je nám líto vzít flexku a rozříznout ji na tři kusy a nikdo se nechce zříct svýho podílu, čili třetiny, byli bychom docela rádi, pokud by jste nám nějakým způsobem sdělili, komu ta motorka nejvíc pasuje a kdo by si ji teda tím pádem měl nechat. Znáte to, jak se říká ,,hlas lidu, hlas boží´´. A prosil bych objektivně, nééé, že všichni budete fandit ženské. No......jen tak mezi náma privátně, Barnabášovi by jste taky moc fandit nemuseli......!!!!!!
Předvelikonoce a Velikonoce 2016
28.03.2016 - kukuruznik
Neděle 27.3.
Určitě to nebyl první letošní pěkný den, ale určitě byl první pěkný jarní a i když spousta motorkářů jezdí celou zimu a letošní premiéry na motorce už mají za sebou, tuto neděli jisto jistě kdo vlastní motorku, tak ji vytáhl a projel. Přes záplavu motorek na silnicích nebylo pomalu vidět ani auta. No a tak i my jsme se letos poprvé sešli ve větším počtu než je jeden, či dva, či tři. Indiáni by napočítali ,,mnoho´´, já napočítal 6. Kolečko kolem Mušova, posezení u zdroje Prazdroje, pak pod vlivem kolečko přes krumlák, Krumlov, Ivančice a domů. Do rovný stovky nám sice chybělo 200m, ale kdo by se takovými detaily zabýval.
28.3.- pondělí Velikonoční.
Pijáci a nepijáci.
Pijáci - chlemstají ve velkém množství pivo, víno a likéry (Staňa Crux prý i okenu), následně se motají, roznáší boreliózu, encefalitýídu (netuším, jaký tam má být í nebo ý, tak si jedno vyberte), obrnu a ještě k tomu všelijakej blábol, zdržují se v okolí restaurací, aby nemuseli chodit daleko, no a hlavně moc nejezdí na motorkách.
Nepijáci - svátky, nesvátky, příležitost, nepříležitost, alkohol je jim cizí, nic neroznáší, nikde neblábolí, mají větší rozsah působnosti než jen 100m kolem hospod, takže i v tento lihem prosáklý den usedají na motorky, využívají opět krásného počasí a na konta připisují další kilometry. No a taktéž pár z nás. Sraz u Honzy v Syrovicích. No a jelikož každá motorkářská sezóna je boj s neukázněnými autaři, zákeřnými srnkami, zajíci a jinou havětí, kde jinde zahájit sezónu, než na největším moravském bojišti, což je Mohyla míru a okolí.
Takže kolegyně a kolegové, vypadá, že už to začalo, tak hurá do boje, ať nám ty pekelný stroje působí jen radost do další nemilosrdné zimy.
Kamarádský večírek, III.ročník.
06.02.2016 - kukuruznik
A zase se sešel rok s rokem, zase jsme o trochu starší, zase je zima, období pro náš koníček nudný a mrtvý, takže zase nám nezbývá nic jinýho, než se sejít jako již v předchozích ročnících v Rajhradě Na kině a minulou sezónu probrat, tu nadcházející teoreticky zahájit, u toho něco pojíst, popít, nepřítomné pomluvit a pak už jen čekat, až se počasí vyčasí a od slov budeme moci přejít k činům.
Letošní ročník se zapíše do síně slávy pár významnými událostmi. Bohužel zápornými. V první řadě dohady do poslední chvíle o místě konání z důvodu počtu členů a kapacity salónku. Velký oči, komáři a velbloudi, pak malý oči, komáři a blechy (nic menšího mě nenapadá), chaos, změny a nakonec to Rajhrad zvládl v pohodě.
V druhé řadě nám do dění zasáhly nemoci, konkrétně celomoravská chřipková epidemie, na kterou se ti slabší jedinci jistě rádi vymluvili a tím zklamali velkou spoustu lidí. Nebudu nikoho jmenovat, ale Staňo, takový výpadek už podruhé, to je na pováženou!!!!!
No a třetí věc, absence klíčové členky týmu, konkrétně Alči, která coby Zápecová opravdu dostála svému příjmení a zůstala ležet doma za rozpálenou pecí, zdevastovaná čerstvou operací žlučníku. A jen tak mezi námi, víte, jaký udávala hlavní důvod, proč se raději nezúčastnila? Prý má v břichu čtyři čerstvý díry od operace a tím pádem by jí při požívání piva, vína a likérů všechno těma dírama vyteklo ven, což by prý byla velká škoda peněz. Jo, myslíte si to správně, je hrozná držgrešle. A taky kdo by to pod ní furt vytíral.
Takže sešli, jedli, pili, povídali, dobrou vůli spolu měli, novou členku přivítali, pak se do svých domovů rozešli a rozjeli a teď už jen vyčkáme jara.
Takže lidičky milí, nechť už nám to sluníčko vykoukne, teploměr se povyšplhá směrem nahoru a určitě mluvím za všechny, že už se těšíme na nový letošní akce, ať už klubový nebo sólový, na tom až tak nesejde.
Rekord 2015 + Krumlovská (podzim 2015)
10.10.2015 - kukuruznik
Krumlovská podzimní 2015, 26.9.2015
Je to blízko, je to již zažitá tradice, takže i když se tam až tak nic extra neděje, nakouknout se nás tam pár jelo. Kolidovalo to se souběžně probíhající ivančickou, takže lidí o poznání míň, počasí už nic moc, tak jsme se aspoň trochu projeli a pokecali se známými a vrátili se do tepla svých domovů. Za bližší zmínku stojí jen snad jediná politování hodná věc. Ač máme v týmu spoustu krásných, svůdných a reprezentativních motorkářek a batůžků, i přes to se nám kolega Bob nakazil slepičí nemocí, čímž mám na mysli zanášení, což zde i bezpochyby dokážu jasným důkazem.
Rekord 2015, 4.10.2015
Mínusy - nepodařil se. Loňský rok překonán nebyl.
Plusy - sjelo se nás hodně, myslím teď členů našeho klubu, přece jen je to akce roku a každý z nás se rád pochlubí samolepkou o účasti. No a nesmím opomenout, že se konečně poprvé k společné akci přidal náš nový kolega Pavel (Pája). I když se tomu bránil ze všech sil za aktivního přispění nebovidské kruté domobrany, která byla nakonec udolána a barvy Pozdního motosběru JM opět zvítězily.
Akce měla tentokrát netradiční začátek, první sraz a sběr byl v Pohořelicích a druhý v Kounicích, ale né u pumpy, ale u domu Alči a kukuruznika. Pročpak? Zákeřný LUXUSNÍ kolega Kamil rozvířil fámu, že v Kounic City bude občerstvení, takže chudák upachtěná Alča celou noc pekla, smažila, kuchtila a výsledkem byly buchty, které šly po příjezdu vyžírků docela na dračku. To vyžírků s rezervou, jo?
No a pak se vyzvedával doma zabarikádovaný Pája, což se taky běžně neděje, takže tolik motorek Nebovidy na své půdě ještě nezažily. Děti v panice prchaly domů, důchodci slabí na srdce jdoucí z kostela padali do bezvědomí, muži doma schovávali ženy do spíží a nasazovali jim pro jistotu pásy cudnosti, no poplach v Kovářské uličce hadra.
Takže jsme si užili pěkný den s ostatními x tisíci motorkáři, kteří se sem do Brna sjeli z různých koutů republiky. A tak nějak v rámci již zavedené tradice se celý den a akce opět uzavřely posezením v jedné z pohořelických restaurací na dobrém obědě a kofole. Už toho asi moc nenajezdíme, když se tak dívám z okna, takže to byla si jedna z posledních větších akcí letoška. A už nám nezbývá nic jiného, než optimisticky vyhlížet ještě nějaký ten záchvěv hezkého počasí a hlavně se těšit na tradiční zimní únorové posezení v Rajhradě, které jisto jistě nezapomeneme zorganizovat.
Barnabášova Slatina 2015
10.10.2015 - kukuruznik
Poslední akce letošních prázdnin, která byla nazvána po hlavním organizátorovi, kterému jsme již letos všechno věřili od a až do z. Čili Barnabášova Slatina. Asi to tak do budoucna už i zůstane.
Takže od časného rána na nohách, abychom nepropásli start jak vloni a nemotali se jim tam zrovna v tom nejlepším a následně se nehledali půl dne v té mlze a oblacích dýmu, který po tom davu zůstaly. Takže výjezd byl mnohem dřív, což bylo vlastně štěstí, protože světaznalý kolega Luďa, ač nás ofabuloval, že pojedeme zkratkou a po hezkých silnicích, nás vláčel po půlce Moravy, Čech a Slezska a ve finále po takových hrůzných silnicích, že běhařovičtí si vytřepali veškerý drobný z kapes, polovinu šroubků a matiček z jejich zánovní Hondy, já si vytřepal polovinu letitých plomb z již tak zdevastovanýho chrupu, Alča si vytřepala veškerý pětiseteura, co měla zmuchlaný po kapsách, Děkan si vytřepal tlumiče a svačinu z kastlíku, Barnabáš si vytřepal pytlík i s kuličkami a málem i Libušku, Honza z Trosek si vytřepal řidičák, takže jel načerno, jediný, kdo si nevytřepal nic byl Láďa, protože při jeho zkušenostech z cest po celém světě se na vše připravil a jel na svém fungl novém odolném enduru a jen v tričku a kraťasách s prázdnými kapsami. Pak že předvídavost není důležitá a věřit se opravdu nedá nikomu. Obzvlášť pekelníkům.
Dojeli včas, akci zhlédli, nabouchali se dobrotami a jelikož se ještě domů nechtělo a času bylo dost, proběhl již v menší sestavě přesun do kempu v Hartvíkovicích na další malé posezení u vody a pak hurá domů.
Takže Luďo, díky za ,,výtečně´´ zvládnutou organizaci akce (to v uvozovkách neber tak moc vážně, znáš mě, bez rýpání bych ani nemohl fungovat), no a pokud budeme živí a zdraví a pojízdní, příští rok znovu.
No a jako vždy pár důkazů, že se to všechno opravdu tak stalo :-D
Prázdniny 2015.
03.10.2015 - kukuruznik
Sice s křížkem po funuse, prázdniny už dávno upadly v zapomnění, ale tak si je aspoň pár slovy a pár fotkami připomeneme. Je to období, kdy se lidi rozkutálejí po dovolených, ale přesto se vždycky pár jednotlivců, kteří se na motorkách sem tam někde podívají najde. Navíc letos nás v tuhle dobu postihly taková vedra, že i ti největší fandové motorismu se raději váleli u vody a hrdla si prolívali proudy piva, vína a likérů. Takže se následně nekontrolovatelně motali.
11.7. - Závody dračích lodí Výrovice.
Rádi se díváme, jak druzí makají, až se z nich kouří a my nemusíme. Takže jsme se projeli, koukali, fandili, vesměs výhradně těm nejhezčím ženským posádkám, následně sklidili slova hněvu od našich nepřejících partnerek, zajeli si na gáblík, taková osvědčená klasika.
26.7. - Jen tak, trocha přírody, trocha romantiky, trocha ochlazení a pomlsání v Jaroměřicích v cukrárně, vyloženě jen aby motorky nezrezavěly.
1.8. - Rakousko a okruh po památkách.
Měl to být nejzajímavější poznávací výlet prázdnin, bohužel skončil úplným fiaskem. Za prvé se na místě srazu sešli a teď čtete dobře - 2 !!!!!! účastníci, za druhé jsme v celém Rakousku, v domnění jaký je to kulturně bohatý stát, našli jediný hrad nebo zámek a to ještě prosím ve stavu zříceniny, následně se projevila zcela nečekaně a velice šokující sexuální orientace Alči, kukuruznik tam v bláhovém domnění, že udělá terno, ožužlával žábu, takže návrat domů na zlatou Moravu bylo více méně vysvobození.
22.8. - Bystřice a Vírská přehrada.
Blížící se konec prázdnin, odpočatí dovolenkáři už doma, takže se nás pár sešlo na tuhle vyjížďku, která byla zaměřená na posezení v jedné z bystřických restaurací se slibovanou luxusní česnečkou a pak na projetí okolí Vírské přehrady, hezký den a hlavně úspěšný, protože už nás bylo víc než dva. Za zmínku stojí, že jsme v našem kolektivu hostili jednu kolegyni ze Znojma s velice fešnou motorkou. Skoro tak fešnou, jak jsou ty naše.
Takže po prázdninách jak po výprasku a hurá do nových poprázdninových akcí, než nám zase blížící se zima ty naše výlety utne. A my budeme nuceni přesedlat na sáně, boby a svařák. A pracně vymýšlet, co nakoupit k vánocům za dárky. Ale to už předbíhám, že?
Vesele pokračujeme - 21.6. Závody historiků Kuřim a 28.6. Motomuzeum Lesná a nedaleká restaurace a rozhledna Rumburak.
28.06.2015 - kukuruznik
Kde se to jen trochu šustne motocykly Jawa a kde se vznáší modrý dým z těch jen nejkvalitnějších olejů, jako je kupříkladu M2T (cituji Standu), tak tam nemůže chybět právě v závorce zmiňovaný hrdý Standa, Jawapatriot každým coulem. Takže závod historických motorek zn. Jawa byla jasná volba a v rámci těšení se dokonce toleroval doprovod i nás méněcenných majitelů konkurenčních značek, jako je kupříkladu Honda, Yamaha a Suzuki. I přesto, že to letos byl první ročník, účast byla obstojná a kluci na svých letitých strojích bojovali jak lvi. Standa v tvrdé konkurenci nejen obstál, ale vybojoval si svou mistrovskou jízdou pamětní tričko, diplom a ohnivou vodu příznačného názvu a původu nejistého a tyhle trofeje si hned následně po návratu domů uložil do síně slávy. Kromě ohnivé vody, tu uložil do žaludku.
Po nemastném neslaném počasí v týdnu se na neděli vyčasilo a díky tomu proběhla nijak neplánovaná a blesková akce, o které se sice dlouho mluvilo, ale skutek nějak utek. Rychlý plán až v sobotu navečer, takže se s nějakou převratnou účastí moc nepočítalo. O to větší byl šok, když v neděli v 11.00h se v Kounicích na benzínce zjevilo 12 (opravdu čtete dobře - dvanáct) motorek a 13 natěšených účastníků. Takže tahle kolona vyrazila směr Lesná a Bítov. Prošli jsme si muzeum, v Rumburaku chutně poobědvali a doufám, že spokojeni se všichni vrátili šťastně do svých domovin. Příjemné překvapení o to vzácnější, že už to v poslední době začalo vypadat, že zimní spánek je celoroční a že na akcích se bude zjevovat jen pravidelná trojka či čtyřka, někdy s kormidelníkem, někdy bez. Takže lidičky, díky za tuhle XXXXXL účast a jen tak dál, zas něco vymyslíme.
Něco málo z horkého léta - Ivančice a Nežij vteřinou 2015
14.06.2015 - kukuruznik
98% týmu seče, kosí a suší seno (kosí jako trávu - né po opici, aby nevznikla mýlka), válí se u a v bazénu a ti bohatější u móře či rovnou oceánu, ti chudší sedí na dvorečku ve stínu a máchají si nohy v kýblu s dešťovkou, někteří vyvolení se vzorně starají o babičky a tchýně (to jsou ti, co si koledují o přímý let rovnou do nebe), někteří už x let chystají motorky a ještě x let asi budou, další soustavně rozmnožují (nééé, bez obav, nejde o počet potomstva), svůj již tak velký papírkový (pětilitry) a kovový (zlatý cihly) majetek, ale i přes tohle všechno pár zapálených jedinců usedne na motorky a věnuje se naší prvopůvodní činnosti a tou jsou akce spojené s motorkami. Jak chvályhodné, i když při tomhle trendu už pozvolna vymíráme.
Ale dost úvodní omáčky, k věci.
Ivančice - E.O.H. Riders a křest motorek.
I přes neblahé loňské zkušenosti se svěcenou vodou, kdy nám většina motorek po postříkání zrezavěla a ty pekelnické přestaly jezdit, jsme tuhle blízkou akci zopákli a riskli. Čím byla letos zajímavá? Dobrým obědem v Nové Vsi už ani ne, ale hlavně tím, že v Kounicích na pumpě nás při srazu zcela zaskočil dusot koňských kopyt a zničeho nic se mezi námi objevil pravý a nefalšovaný americký kovboj. Kterýho jsme samozřejmě ochotně přijali mezi sebe a umožnili mu účast za náš Sběr. A nominovali ho do večerních Televizních novin coby Borec nakonec.
Nežij vteřinou 2015 - Sloup u Macochy.
Známá a oblíbená policejní akce, popisem detailů a předváděných akcí nebudu nudit, to trošku odhalí přiložená fotodokumentace, zmíním jen dva postřehy. První: Naši milí kolegové z Běhařovic se tentokrát rozhodli se za nás stydět a neznat se k nám, ale my tenhle úmysl včas odhalili a zaťali jim hlasitým halekáním tipec a překazili jim tento úmysl. Zákeřný - uznávám. Příště budeme potichu jak ryby. Druhý: Měli tam tak výtečnou kofolu, že jsem jí vypil asi 57 litrů, naplnil (přeplnil) všechny svoje 4 žaludky, následně se skácel do trávy, plné klíšťat a zbylí kolegové se se mnou zbytek dne museli vláčet. Proto bacha na obžerství a obpřepíjení.
Takže zas někdy příště, léto ještě nekončí...........
Krumlovská 2015
25.04.2015 - kukuruznik
Krásné počasí, teplo, sluníčko, natěšení, tohle všechno v plusových hodnotách kazily akorát obavy, co se zase kde podělá a pokazí a kde zas bude jaký zádrhel. Tradiční sraz v Kounicích u benzinky, krátké pozdravení a start směr Krumlov. A přesně po 168 metrech se to stalo !!!!!! Jeden z naší kolony, přesného viníka nevím, to zjistí až vyšetřování Policie ČR, přejel zcela nevinného, po silnici se plazícího hada. Já vím, řeknete pch, nějakej had, nic se neděje, ale zůstalo po něm, chudákovi nebohém, pět malých háďátek a ovdovělá smutná hadice. Zkuste mi někdo vymluvit, že smolný rok blbec nepokračuje. Srnka, zajíc a teď dokonce had. Budiž jedinou útěchou, že nám tady na Moravě ještě nepobíhají po silnicích sloni a mamuti.
No ale pak už to šlo jak po másle, dojeli jsme, projeli se, pobavili, přesunuli do V. Němčic, kam nás pozval kolega Luxus na grand párty, které velel a pak se rozjeli, doufám že spokojeni do svých domovů a bezpečí sedaček, postelí a jiných oddechových zařízení. No a jelikož akce byla tradičně zdokumentována, přidávám pár momentů pro pobavení a pro ty, co se nezúčastnili.
Otevírání silnic Žďár nad Sázavou a Suchohrdelská stretánka.
24.04.2015 - kukuruznik
Rok draka, Rok hada, Rok krysy, Rok lva a mohl bych jich jmenovat, že by se to sem nevešlo. Jistě každý znáte tyhle libůstky čínských a jiných kalendářů. No a kdo to trošku sleduje a je v obraze, letošní rok je Rok blbce. Pokud někdo namítne, že tak jako vždy fabuluju a není to pravda, tak pokud není, aspoň to na rok blbec vypadá. Pročpak?
Parta se úspěšně rozrůstá, docela slušně funguje, akce se daří, trička úspěšně zvládnutá, zimní posezení bez chyby, sluníčko svítí, já musím jíti........pardón, to jsem se nechal unést.....tak kde je tedy chyba????
Tady: Posezení, zábava, sranda, družení, pivo, víno, likéry, Standa, potud dobrý, ale následně 98% mančaftu skolených salmonelózou a jinými zákeřnými žaludečními obtížemi. Ušetřen pouze kolega Barnabáš, který než se začalo jíst a pít usnul na záchodě zmožený po třech nočních šichtách.
Některý motorky odmítají poslušnost, protože se jim nutí do žaludků jiný kapaliny, než je benzín, takže vyjížďky končí pár metrů za pumpami.
No a vrcholem letošní smůly bylo, když se jediná zbývající srnka na jižní Moravě rozhodla, že překazí další z našich vyjížděk a přesně cíleným náběhem sundala bez mrknutí oka na zem posledního jezdce kolony, který se následně místo na motorce svezl v sanitce. A bohužel nebyla to havárie poslední. Ale nemíním tyhle smutný události rozebírat, jen chci říct, že lidem, zabývajícím se okultními vědami a teoriemi o archeoastronautech tohle všechno už začíná být podezřelý a hledají příčinu téhle jarní smršti v nějakých vyšších silách, nám neznámých.
Ale i přesto se skupina pěti statečných vydala 11.4. do Žďáru na otevírání silnic. Abych upřesnil, vydal se tam kolega Láďa s Helčou a my tři škutiňáci mu dělali doprovod a ochranku, protože už i v dříve klidné a bezpečné Č.R. začíná být husto a nebezpečno, takže čím víc, tím líp. No a pro jistotu jsme si do čela kolony zaplatili a najmuli silničáře s pluhem, aby rozhrnovali případné skupiny zvěře, ať už vysoké či nízké, tak jak tak nebezpečné. No a po všech těchto opatřeních jsme tam i zpátky bez problémů dojeli, pokochali se stovkami krásných strojů, podružili se s Láďovými kolegy, se kterými tam měl sraz, byli uneseni a nadšeni super vystoupením dvou kaskadérů, kteří tam předváděli doslova psí kusy a na zpáteční cestě se parádně nadlábli v Bíteši v restauraci na náměstí.
18.4. Suchohrdly.
Jako již tradičně jsme se téhle akce zúčastnili, i když počasí vůbec nepřálo a věřím tomu, že i na Sibiři bylo tepleji, než tam. Odrazilo se to i na účasti, která byla mnohem slabší, než bývá zvykem. Škoda. Ale byli tam opět ti dva kaskadéři ze Žďáru, takže bylo na co koukat a tentokrát akci zakončili totálním zničením zadních pneumatik na svých motorkách.
No a co závěrem - snad jsme si to špatný už vybrali a teď už se vrátíme do klidnýho normálu bez mimořádných událostí a další zážitky budou už jen příjemný.
Nápaditost členů nemá hranic, čili fantazii se meze nekladou.
06.03.2015 - kukuruznik
V poklidu si sedím v křesle, popíjím pivo, víno a likéry, lenošením trénuju na důchod, rozkazy od generála Aleny typu ,,umyj nádobí, běž vyprat horu prádla, uvař na víkend, dochází peníze, skoč vykrást banku, běž se vykoupat, padá z tebe bláto a skákají blechy, umyj všechny auta a motorky´´ a podobné, pouštím jedním uchem tam, druhým ven, ale vtom přece jen zbystřím sluch, protože typický zvuk bublajícího silnýho dvouválce nejde ignorovat, natož přeslechnout. Jeden průjezd, druhý průjezd, halekání melodických fanfár mě přece jen zdvihne z křesla a vyžene mě ven.
Drzost nebetyčná!!!!!!!!!
Jakýsi drzoun na nablýskaném Draku se tady prohání, což by až tak nevadilo, ale na motorce mu vlaje vlajka ČR, což by taky až tak nevadilo, ale na druhé straně vlajky je znak naší party, což je teda drzost nebývalá. Dotyčný zcela ignoruje, že mám doma v trezoru zcela funkční devítku a docela dobrou mušku. Ale coby mírumilovný humanista pouze a milosrdně natahuju zastavovací pás s hřeby, abych mu po pádu mohl následně nabančit.a dát najevo svou nevoli nad zneužíváním našich výsostných znaků.
Jenže.......
Když jsme ho sesbírali ze země, vyklubal se z něho kolega Barnabáš v plné zbroji a tak vám mám tu čest představit jeho nápad a ozdobu jeho již tak krásné motorky.
Za mě hezký......a co vy na to??????
Kamarádský večírek, II. ročník.
08.02.2015 - kukuruznik
Rok se s rokem sešel a tak bylo na čase se sejít taky a provést nezbytné sčítání členstva. A tentokrát spojené nejen s nechutných obžerstvím a opíjením, ale i s příjemnou a dlouho plánovanou a realizovanou akcí klubových triček, která dospěla do zdárného konce. I když to trvalo trošku déle, než si organizátoři přáli, ale co je dneska bez komplikací a navíc bylo naplněno beze zbytku pořekadlo, že co se vleče, neuteče. No i když si nějak nedokážu představit tričko s malými nožičkami, jak prchá před rozzuřeným Kamilem či dokonce Staněm Křížákem, ze všech sil křičíc, já nechci být nošeno škaredejma chlapama, ale pěknýma ženskýma, jako je např. ...... no raděj nejmenovat, abych ty ostatní neurazil. Haha, teď si určitě všechny myslí, že jsem měl na mysli právě tu dotyčnou.
Takže kdo přišel či přijel, byl u toho, pro ty, co zaváhali a vynechali, tak určitě něco pochytí z docela obsáhlé fotogalerie, ale pár slov si stejně neodpustím, co je platný kus masa bez dobré omáčky.
Nejdřív to smutný. Docela nás mrzela neúčast těch, co vloni byli a letos ne. Obzvlášť v případě týmového baviče č.1 a to Staně Cruxe, který dal přednost finančnímu mamonu, vidině pětitisícovkami naditýho polštáře před partou svých kolegů, což jsme všichni na záchodě potajmu obečeli, já nejvíc. Ale.....každý zápor má i své kladné ale.
Staně zaskočil Standa a to takových stylem, že ještě dnes mi tečou slzy, když si vzpomenu na jeho popisy výletů na tvrdohlavé Jawě s doprovodem kamiónu napěchovanýho náhradníma svíčkama a jeho zahraniční cesty spojené s virtuózní znalostí cizích jazyků. Stando, díky za to show a určitě nejen já ti přeju tu vysněnou cestu do Oděsy. Díky našim častým návštěvám baru jsi byl prostě bezkonkurenční jednička s hvězdičkou.
Trička myslím uspěly, byla tam kolem toho docela mela, jedlo se, pilo se, drbalo se, samozřejmě v tom slovním slova smyslu, opět již podruhé se ukázalo, že jsme dobrá, veselá a soudržná parta a tak nezbývá si jenom vzájemně popřát, ať už je jaro, začne se jezdit, no a ať se opět v stejné sestavě a takhle zvesela sejdeme znovu za rok na stejném místě činu. A klidně i v počtu mnohem větším.
No a abych nezapomněl na to důležité, ve stejné shodě, pohodě a kamarádství škádlících se čopristů, silničkářů, skůtristů a škutinů.
Posezónní LUXUS párty s krycím názvem Mikulášský večírek.
06.12.2014 - kukuruznik + kamiso.
A tak se nám nečekaně dostavila zima a s ní i velice nepříjemná a stresující dlouhodobá jízdní pauza. No a jelikož se chceme vyhnout tomu, co se nám stalo vloni, tak ..... no ale popořadě.
Vloni skončila sezóna a nastalo období klidu a bohužel i toho, že se nějak moc nepotkáváme, pokud se nevyjíždí a tak se z iniciativy Alči a kukuruznika uspořádalo kamarádské posezení Na kině v Rajhradě, kde jsme se aspoň jednou za zimu sešli a se slzami v očích a útrpným výrazem zavzpomínali na krásné letní časy, kdy se proháněly motorky a byli jsme docela dost a často pohromadě. Jenže.
I tahle skupina docela kvalitních mozků podcenila a nedomyslela jednu maličkost. A to tu, že už jsme věku trochu vyššího a že tím pádem většina z nás už trpí různými chorobami, hlavně HoSiPem (pro neznalé problematiky - dotyčná postižená osoba si Hov.. Si Pamatuje a nebo nedej bůh těžší formou téhle zákeřné nemoci LaHoSiPem ( Lautr Hov.. Si Pamatuje). No a díky tomu došlo za ty cca tři a něco měsíce k tomu, že při rajhradském setkání už jsme se ani nepoznali, ti plašejší už ostatním vykali, říkali jsme si neosobně paní a pane, no prostě koukali jsme na sebe všelijak, jen né moc kamarádsky. Bob by řekl ,,fabulace od á do zet, ale vážně to bylo takhle vážný. A tohle už jsme nemohli dopustit a tak z iniciativy Kamila a Pavly Luxusových se zorganizoval tenhle předvánoční večírek, aby pauza do plánovaného rajhradského sedánku nebyla tak dlouhá. Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. Ale proč tak stručně, že? Když to zaslouží pár slov navíc. Kamiláci se do toho zakousli jak buldoci a díky nim vznikla a proběhla tato párty, hodná úrovně kupříkladu předávání oskarů či setkání Gé osmičky a následnýmu rautu. Stoly plný dobrot, většina ještě něco málo přinesla, ať už na jídlo či pití a ať si kdokoliv myslí cokoliv, můj osobní názor je ten, že akce neměla chybu, byla připravená mistrovsky a stojí za dík oběma tahačům, kteří tohle nachystali a zvládli na jedničku s pěti hvězdičkama.
Obavy z nejhoršího, že to jejich dům nevydrží a zbortí se či dokonce lehne popelem se naštěstí nevyplnily, zábava probíhala v pohodě, všichni zúčastnění přežili bez nějaké větší újmy ať už na zdraví či počestnosti a tak nezbývá než akci udělit palec nahoru a těšit se opáčko, které se plánuje zhruba na rozhraní ledna a února opět do Rajhradu Na kino. No a jak to asi probíhalo a kdo se zúčastnil opět doložím bohatou fotodokumentací, ať se nezúčastnění můžou pokochat, chytnou se za nos a litovat, že vynechali.
Takže ještě jednou dík Sopouškům a těšit se na Rajhrad.
Zámek Milotice a Bukovanský mlýn.
19.10.2014 - kamiso + kukuruznik
Neděle a výzva kolegů Mičánkových na další poznávací vyjížďku. My čtyři, zmožení z včerejší výpravy do Čisté, jsme se jen lenivě otočili na posteli a skoro shodně z posledních sil zašeptali ,,už nemůžeme, síly došly´´. Ne, že bychom spali společně, ale každý na svém kavalci. Ostatní peciválové sice síly měli, ale zase prý údajně neměli peníze na benzín. No a když k pozvánce na vyjížďku přibyla i pozvánka na kávu, čaj a domácí čerstvě napečené buchty, začal poplach v Kovářské uličce a v ten moment byla zorganizována taková křížová výprava, že by se za ni nemusel stydět ani Zikmund, šelma ryšavá. A Žižka by nestačil skrčen v koutě vyvalovat údivem skleněný oko. Takže v dopoledních hodinách se horda vyhladovělých křižáků, vedená Staněm Křížem (jak příhodný, že?), vydala vyplenit sídlo našich hodných nic netušících hostitelů do V. Němčic. Jak říká klasik, jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a až se po buchtách jen zaprášilo, padl povel na koně a my vyrazili za novými poznatky.
První cíl byl zámek Milotice a pěkná zahrada kolem, druhý cíl byl Bukovanský mlýn, kde se zároveň i poobědvalo. A návrat do Němčic, kde se účastníci rozloučili a každý uháněl k domovu.
Za zmínku stojí pro nás vzácná rarita, že naši kolonu obohatili kolegové z Popůvek ze spřáteleného klubu Motodědků na krásné nablýskané Hondě se sajdkárou. Kdysi se říkávalo, chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. Houby, motorku se sajdou, to je teprve makačka.
Takže bando, sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. A díky všem, kdo se na tomhle motorkářsky vydařeném víkendu podíleli.
Obec Čistá - výlet za gurmánským zážitkem ve stylu Motodědků.
18.10.2014 - kukuruznik
Ano, šéfe!
I když známého kuchaře Pohlreicha spousta lidí nemusí, k téhle výpravě jsme se nechali inspirovat jeho pořadem. Proč? Protoč.....
Protože je docela běžným zvykem, že on i docela pěkný a útulný a normálním smrtelníkům příjemný restaurace častuje a hodnotí jeho velice pozitivním ,,gigantiše šajze´´ (gigantische scheize-pro znalce němčiny), chválou šetří jak šafránem, stručně řečeno, všechno špatně. No a tenhle zmiňovaný pán jednoho krásného dne v rámci jeho pořadu zavítal do malé vísky u Litomyšle, zvané Čistá. Proč zrovna Čistá? Prej tam jezdí hodně boháčů a mění tam špinavý peníze na ....... no proto se docela divím, že s námi nejeli ti opravdu movití členové klubu, jména výjimečně vynechám. Jedinej Kamil chytl příležitost za pačesy a vezl si plný 42 litrový kufr napěchovaný pětitisícovkama, špinavýma napůl od bláta, napůl od krve. No na zpáteční cestě byly jak nový. No a když Pohlreich vystoupil z auta a na vlastní oči uviděl Penzion a restauraci U zběhlíka, kroutil hlavou, vyvaloval oči a zcela proti zvyku prohlásil, že tohle snad není v ČR možný a že nemůže uvěřit tomu, že by tenhle zázrak měl problém s návštěvností a výdělky. Celý vývoj pořadu nebudu popisovat, ale nakonec dostali jeho hvězdu a byli vyhodnoceni opravdu velice kladně. No a tohle všechno nás inspirovalo k tomu, že si do zmíněné restaurace uděláme výlet a pokocháme se jak krajinou a prostředím, tak jejich kulinářskými výrobky. A jelikož od nápadu k činu nemáme daleko, vyrazili jsme ve čtyřech na průzkumnou výpravu. Zcela proti tradicím byl start od domu kolegy Boba, kterýho jsme chtěli přesvědčit, aby se přidal, protože tentokrát zcela chyběli naši čopristé a přece jen bez nich to není ono. Bohužel ani Bob tuhle mezeru nezaplnil, dodatečně mi jeden informátor z jeho okolí práskl, že měl strach z toho, že jsme v přesile a že by jsme ho po cestě prodali někam do vykřičenýho domu a haryka zpeněžili v bazaru. Ale my zas tak zlí nejsme, i když vypadáme......
Krásný silnice, krásný počasí, tak to hezky odsýpalo a těch 120 km uteklo v pohodě.
A co říct k místu samotnýmu? To už si přeberte podle fotek, kterých jsme pro posouzení nadělali dost.
Brno - Rekord 2014 - Masarykův okruh.
12.10.2014 - kukuruznik
V principu stejná akce jako minulý rok, pouze s tím rozdílem, že účastníků pořád přibývá. Jednak je tato akce již známější a navíc k zdrcující účasti velkou měrou přispělo nádherný počasí, snad lepší si ani pořadatelé objednat nemohli. No a my opět u toho. Snad jediné mínus, které bylo černou tečkou na kráse, že ti, co nevyjížděli přímo s námi, nás v tom kvantu lidí a strojů vůbec nenašli. No, dalo by se o tom polemizovat, protože ti mladší nás přehlíželi jak velké širé rodné lány, zatímco naši noví členové z řad spřáteleného klubu Motodědků nás našli bez problémů a že by kupříkladu po čuchu??? Sem se zapomněl večer před akcí vysprchovat.
Ale k věci, loňský rekord padl a na trati se sjelo 3795 motorek. Projeli jsme se, byli jsme u toho a den uzavřeli dobrým dlabancem a příjemným posezením v Rajhradě v restauraci Na kině.
Chvojnice
05.10.2014 - kukuruznik
Pár posledních záchvěvů babího léta, tak kam vyrazit? Pět hlasů pro hospodu proti jednomu hlasu pro přírodu, takže zvítězila překvapivě příroda a kochání se malebným údolím a rybníkem Chvojnice. Bláhoví optimisté věřili tomu, že v přilehlém lese najdeme tuny hříbků, půl roku tím pádem budeme jíst zadarmo a na základě těchto úspor si našetříme na příští sezónu na nový motorky, někteří dokonce na několikátou motorku. Jenže člověk míní a příroda a zákon schválnosti mění. Hříbky žádný a jelikož jsme nerespektovali výstražnou ceduli ,,Vjezd povolen jen traktorům a Tatrám 148 a Pragám V3S´´, jako bonus motorky zaflákaný od bláta a naše krásné metalické barvy změněné na krásné hnědé jednotné lakování. No naštěstí Kamil vymyslel wapku a díky tomu, že s ní umí i zacházet, za nemalý peníz uvedl stroje do původního stavu. ( Vydřiduch).
Poslední krumlovská 2014 a náš klub opět u toho.
27.09.2014 - kukuruznik
Těžko říct, s čím na nás ke konci roku vyrukuje nevyzpytatelný ministr počasí a jeho vrtochy, které nám znepříjemňují letošní deštivou sezónu, takže využíváme každou možnost, kdy je sucho a trochu vlídně k tomu, abychom vyjeli a zúčastnili se v co největším počtu akcí v nejbližším okolí, ke kterým samozřejmě Mor. Krumlov každoročně patří.
Sraz tradičně v Kounicích u benzinky, pár nových tváří, které jistě posílí časem naše řady, protože i nadále platí, že víc hlav víc ví a každý zapálený motorkář je mezi námi vítán.
Svezli jsme se, dobře pokecali, nezúčastněné důkladně pomluvili, no a to hlavní - nezmokli jsme. Akce se vydařila a snad ještě letos nebyla poslední, i když má poslední přímo v názvu.
No a zbytek vám ukáže sesbíraná fotodokumentace.
Stretánka Suchohrdly 2014
20.09.2014 - kukuruznik
Oblíbená a už i několikrát námi navštívená akce, Bobovo freemeteo hlásící deště až od 17té hodiny, velká chuť se ještě aspoň párkrát do konce sezóny projet, ještě větší chuť na místního chudáka nebožtíka pašíka, který se jako každoročně obětoval pro ukojení našich nenažra.....gurmánských chutí, to všechno znamenalo sraz v Pravlově a ranní výjezd do Suchohrdlí na tradiční sraz a projížďku. A že se nás tam tentokrát sešlo. Naši nejvzdálenější kolegové z Běhařovic, náš vzácný kolega cukrář bez motorky, v plné zbroji i Troskotovičtí (jen škoda, že Staňa prý usnul na startu a spadl z motorky do sena a vzbudil se až na padla), v průběhu i Kubšičtí, no účast radostná a povzbudivá. Jen škoda, že na závěrečné focení nám Bob část týmu zlanařil k sobě domů pod lákavým příslibem bujarého hodování a nevídaných a neslýchaných dobrot. Bohužel, co čert nechtěl, po čtvrté se ze všech stran přiřítily mraky a už při panickém a urychleném úprku domů jsme pěkně zmokli. Holt každý pátek není svátek. Zjevně se tohle rčení vztahuje i na soboty. Asi líp udělali ti, co tam zůstali a nadále se věnovali pečínce, pivu, vínu a likérům. A tím bylo postaveno na hlavu pořekadlo ,,Kdo uteče, ten vyhraje´´.
No a abych zmínil i naši Bránickou odnož, ti se samostatně vypravili do Nosislavi na závody fechtlů a srazu a výstavy historiků. A podle pění ód kolegy Barbánka i tato akce byla vydařená a bylo na ní co k vidění, i když bližší informace poskytnout nemůžu, protože jsem se neúčastnil. Tak aspoň pár fotek.
Trochu historie - Sraz a jízda veteránů Tišnov 2014 a doprovod Boba na prohlídku dalšího stroje do stáje.
07.09.2014 - kukuruznik
Jelikož jsme přežili páteční houbový hody, pokud nepočítám jen malou drobnost, že Staňa celej zčervenal a osypal se bílýma tečkama, tak jsme plni radosti a elánu v sobotu ráno vyrazili do Tišnova, kde se konala prezentační jízda a sraz veteránů, jak aut, tak i motorek, k radosti obou Valášků i sraz dělostřelců a šermířů, kterým dělo sice nějak navlhlo a moc nestřílelo, ale jelikož měli k svačině fazolovo - čočkovou polévku, k velké kanonádě nakonec stejně došlo i bez střelného prachu, no a tam strávili pěkný slunečný den, kdy bylo opravdu na co koukat a obdivovat. Sobotu jsme uzavřeli příjemným posezením u Staně v Troskách, kde je sranda vždycky, dokonce i v případě, že půlka Trosek lehne popelem a většina obyvatel umře na choleru, mor a neštovice.
Neděle. Akce BOB a Kawasaki. Cíl: Uherské Hradiště.
Prohlídka, osahání, projetí a pokus o újetí bez placení, bohužel zuřivý majitel Boba dohnal na jeho nadupané Babetě Super turbo 4x4. Pak chvíle na letišti v Kunovicích, povinná zastávka na Buchlácích a jako příjemná tečka za víkendem pozdní oběd v Pohořelicích V parku. I když nás bylo málo, nebo spíš řečeno stabilní pětka, víkend se vydařil a co se týče motorkářských zážitků stál za to.
Pátek třináctýho a poslední pokus zachránit soudržnost týmu.
05.09.2014 - kukuruznik
Svolaná Rada Starších a po dlouhém dumání usnesení, že tým je na huntě, morálka upadá, účast na akcích je slabá a celkově jsou lidi nějak mdlí a bez energie. Co s tím?
I bez Mentosu se může zrodit nápad. Lidi jsou bez kondice a chuti na společné akce proto, protože se honí v náročných zaměstnáních, dřou od vidím do nevidím, i přes to hovno zarobím, následně pak díky platebním neschopnostem trpí hladem a žízní, nezvládají svoje těžký a překoňovaný motorky a výsledkem je, že se v poslední době setkávají výhradně poslední silní jedinci, jmenovat nebudu, jistě ví, o koho konkrétně jde. Takže podstata nápadu spočívala v tom, že provedeme něco, čím nasytíme tým a tím probudíme již pomalu skomírající síly členů a probereme se do nebývalé aktivity. Jenže....
Jak to udělat, aby to nic nestálo a bylo to účinný.
Houby !!!!!!
Je jich teď všude plno, žádný poplatky se zatím v lesích nevybírají a prej jsou docela sytý a v případě šikovný kuchtičky i chutný. No a kdo jiný by se měl zhostit úkolu roku než zakládající dvojka Alča a kukuruznik. No a jelikož není daleko od plánu k činům, tihle dva sedli do terénního Yetiho a vyrazili směr hluboký les. S maximálním odhodláním a dvěma kosami, důkladně nabroušenými. Jak to dopadlo, dokládají přiložené fotografie. Jediný problém byl, že skoro všichni jsme skromní a zvyklí na českou kuchyni, ale jeden z nás má jazýček mlsný a rozmazlený francouzskými dobrotami, takže těžko by mu voněly český praváky a suchohřiby, takže jsme museli zapátrat důkladněji a ke sbírané klasice přiřadit i těžce vydobyté lanýže a podobné VIP plody. Takže doufám, že až vypukne plánovaná hostina, všichni se zúčastníte, pochutnáte si a hlavně přežijete to. A díky tomu nás nebude jezdit pět, ale třeba i víc.
Závody veteránu v obci Slatina v okrese Znojmo ze dne 30.8.2014
02.09.2014 - kamiso
Tak jsme se v sobotu vydali na svých krásně naleštěných strojích na závody veteránu v obci Slatina v okrese Znojmo. Jako vždy se sešlo zdravé jádro moto bandy a toto vyrazilo pohodovou, kochající se jízdou do Slatiny se zastávkou v Běhařovicích, kde se lídr Bob setkal s kamarády a někteří z nás už ani dále jet nechtěli, když zjistili, že se chystá zábava, ale hlavně jsme přihlíželi výrobě pochutin na večerní akci. Přeci jen touha vidět veterány a dát si vyhlášenou cigárku z udírny byla větší a tak jsme se opět dali na cestu a vyrazili k vysněnému cíli cesty. Ani ve snu by nás nenapadlo, že v uvedené obci se jede již dvanáctý ročník. K našemu úžasu se zde konaly závody strojů, které hrdě nosí název značky STADION. Je tedy pravda, že některé stroje již moc nevypadaly, jako originál. Závodníci měli své stroje různě upravené, ať už motorově, tak i vzhledově. Hromadného startu se účastnilo 106 závodníků sedlajících různě upravené mopedy. Vidět takovýto start byl úžasný zážitek. Když startér naznačil pozor, připravit se, začali závodníci své stroje túrovat a po odmávnutí se nekontrolovatelná skupina ve 13 hodin vydala na svojí cca. 40 km dlouho trasu. Ač již byli závodníci pryč, na místě bylo stále dost výfukových zplodin z hromadného startu. Při čekání na závodníky, kteří projedou jako první cílem, jsme si zkrátili návštěvou místní zahradní restaurace, kde jsme neodolali a ochutnali uvedenou cigárku. Pověst, která jí předcházela, nelhala. Byla tak chutná, že někteří chtěli ujídat i kolegyni. Nevím, zda-li to byl záměr od pořadatelů, aby měli pořád místo pro další a další strávníky anebo jen shoda náhod, ale v uvedené restauraci jsme jen pojedli, popili a z důvodu zamoření kouřem ze zmíněné udírny, jsme se přesunuli na cílovou rovinku. Nejrychlejší závodník letošního ročníku ujel trať za necelých 40 minut. Je pravda, že jeho stroj vypadal jako motocykl Valentina Rossi…. Do vyhlášení jsme na místě nevydrželi, chtěli jsme ještě stihnout pozvání od Honzy Valáška na šermířské vystoupení v obci Hostěradice. Na místo jsme sice dorazili, ale už pozdě. Šermířské představení právě končilo Vzhledem k ne moc dobře vypadající obloze a problémům s olejem na Honzíkově Suzuki, jsme se vydali nejkratší cestou k domovu. Pár kapek nás sice zastihlo, ale přece nejsme z cukru….
Bídný start - bohatý cíl.
17.08.2014 - kukuruznik
Déšť, déšť a zase déšť. Motorky rezaví, pozvolna je obkličují pavučiny, ve výfucích netopýři, parta už docela dlouhou dobu spí zimním spánkem uprostřed léta. Skeptici a pesimisté už sýčkují, že Pozdní motosběr zanikl a neexistuje. Ovšem najednou dojde k nečekané události. Pár klubových členek vyhlásí stávku a odmítne v neděli vařit a kolem poledne se k údivu z oken vyhlížejících objeví na obloze malá modrá průrva v mracích a povel je jasný: Jede se na oběd !!! Ouha.... počítalo se s tím, že účast bude větší a hlavně že se zůčastní převážně ti movitější, kteří vyrovnají případnou útratu. Jaké bylo rozčarování, když se v Kounicích na benzince sjeli týmové socky a chudí. Naštěstí ne duchem a tak po náročné poradě, jak tuhle situaci vyřešit, se rozhodlo, že po cestě sesbíráme všechno, co bude přejetý a co sami přejedeme a bude poživatelný a naskládáme do obrovskýho zavazadlovýho prostoru Luďkova skůtru a ve předem vytipovaném motorestu necháme připravit brilantními kuchaři. Takže do motorestu jsme dojeli s pár bažanty, zajíci, myšmi, hady a na polňačce k restauraci Alča přejela i hov... no ale to jsme nebrali. Už bylo asi starý a docela smrdělo.
Ale ať to neprotahuju, hezky jsme se svezli, výborně nadlábli a co hlavně - nezmokli.
120 km a ještě jako vždy sladký závěr s Syrovické cukrárně.
Kolegyně a kolegové, vstávat, budíček, sezóna neskončila, ať nás není vždycky jen pět nebo šest. Ještě pár dobrých akcí se chystá.
Masarykův okruh v Brně
18.07.2014 - kamiso
Tak jsme neodolali pozvání od Marca Marqueze a jeho týmového kolegy Dani Pedrose a jeli si s nimi zazávodit do Brna na Masarykův okruh. Naše nadšení bylo veliké až do doby, dokud nám cestu nezkřížil nekompromisní a dle chování i zapřisáhlý odpůrce motorkářů……pracovník ostrahy. Tuto nepříjemnou chvíli jsme si, ale vylepšili hned vzápětí. Zkušenosti ostřílených borců Marqueze a Pedrose byli patrné jen v začátku závodu, s přibývajícími odkrouženými koly se jejich náskok ztrácel, až je Vidláci z venkova strouhli a obsadili všechny místa stupňů vítězů….
Tak trošku tréninkovej a stmelovací víkend.
13.07.2014 - kukuruznik
Ačkoliv nad Kounicemi a širokým okolím lítaly zlověstný mraky, hrstka statečných se i přesto vydala na spanilé jízdy a to jak v sobotu, tak i v neděli. Sobota byla velice úspěšná. Ve Ždánicích, kde měli údajně pečení holubi lítat rovnou do huby, obsluha luxusní restaurace měla být nahoře bez a motorkáři měli mít veškerou konzumaci grátis, bylo na návsi jak po vymetení, pokud teda nepočítám partu zevlujících bezdomovců a vyhladovělých polomrtvých hlodavců. Tak jsme s bradami protaženými jak hasičské sekyrky opustili teritorium a přesunuli se do Pavlova, kde měly být k shlédnutí závody Dračích lodí za vstupné 40 KČ. Jenže....
Ze 40 ká bylo na vrátnici nekompromisních 100 KČ, který jsme ani jeden z nás neměli. No kdo by taky sebou vozil takovej balík. Kdo si nedokáže představit bandu spráskaných psů, mohl na nás kouknout a hned by viděl, jak to vypadá. Asi jediní, kdo si užili, byli kolegové z Motodědků, kteří díky totálnímu chaosu v našem týmu si výlet do Telče udělali sami a ani bych se nedivil, kdyby si o naší organizaci mysleli své.
Neděle, to už bylo jinší kafčo. Bez nějakých velkých plánů, živelně, narychlo A jelo se. Kemp Hartvíkovice, zpátky trochu kiláků navíc, pěkná vyjížďka. Překvapením a to velice příjemným, byla nečekaná účast čestnýho člena Pepy a první hrdinská jízda nováčka Ludě s XXXL skútrem s motorem jen 125 ccm, kterej statečně držel tempo s našimi přece jen trochu víc nakoňovanými plnokrevníky. No a za zmínku ještě stojí, že se tak nějak nově zavedlo, že každá akce v poslední době končí v Syrovicích v cukrárně, takže mám obavy, že z nás na konci sezóny budou pěkní špalíci a místo návštěv koní přes zimu budeme pořádat spoustu zabíjaček. A toho sádla co naděláme.........
Dlouho plánované a x krát odložené Kunovice.
15.06.2014 - kukuruznik
Kunovice, akce Ondry, párkrát odložená kvůli počasí, párkrát kvůli všelijakým oslavám a pijatikám vedoucích členů a organizátorů, již pomale oplakávaná coby nereálná a neuskutečnitelná a ejhle, jeden den se řeklo jedem a druhý den se jelo. Snad jen škoda, že většina spáčů se nepřidala, ale jejich chyba, protože den to byl opravdu báječný, vydařený a plný nečekaných dobrodružství a zážitků. Sraz byl v Rajhradě u benzinky, takový to ranní poplkání, poplácání po ramenou a přesun na Buchláky, kde se posedělo, oddechlo, protáhly prd.....zadečky, no a hurá dojet ten kousek do Kunovic na letiště. Letecký muzeum, řízky k obědu, sledování seskoků parašutistů a to hlavní, kvůli čemu se tam vlastně jelo - přihlášení na seskoky a let paragánským letadlem. Jenže......
Ti, co se hlásili, byli tak těžcí, že neprošli konkurzem, protože prý tak pevný lana, který by tyhle váhy unesly, na padáky nemontují. No a ti, co by váhově prošli, neměli odvahu a vzdali to. Takže......
Nakonec se přece jen sedm statečných za nemalý úplatek do letadla vetřelo a i přes obrovské přetížení, jehož příčinou byla dvojka Staňa (Crux) a Honza (kukuruznik), kteří sami dva vyčerpali veškerou nosnost letadla, se ,světe div se, opravdu odstartovalo a letělo. Hrdinské řeči a úsměvy s přibývající výškou vystřídalo totální vyděšení a panika, neúspěšně skrývané za křečovitě úsměvy a všelijaké ksichtění. Ale po asi 3/4 hodině muk a útrap a panického strachu letadlo i s námi a pár hromádkami zvratků a hovínek v trenýrkách úspěšně přistálo a my byli po vkročení na pevnou zem hrdinové dne, možná i roku, ne-li staletí.
A cesta zpět a hurá domů a za ty, co tohle absolvovali, můžu jistě říct, že tahle akce se jisto jistě někdy zopakuje. No a to nejdůležitější - Ondro, díky ti za tenhle krásnej den a dneska bych tě zařadil do rubriky BOREC NAKONEC.
Počasí toho moc nedovoluje, ale přece jen něco málo.....
31.05.2014 - kukuruznik
Tak jsme nepřejícímu řediteli počasí přece jen něco málo zase urvali a vyjeli, i když přece jen pár májových kapek jsme schytali. A opět se projevila zákonitá nespravedlnost, se kterou se potýkám dnes a denně. Všichni, kdo zmokli, o pár milimetříků povyrostli, zatím co já jsem se o pár mm na výšce zdrcnul a o pár cm na břichu přibral.
Ale k věci. První ze dvou akcí byl výlet na přehradu Výrovice. To se k nám přidali jeden kolega a jedna kolegyně z Motodědků nad 60 let a kupodivu vypadali mnohem svěžeji a činoroději jak my.
Druhá byla motosraz v Žatčanech s malou vyjížďkou, kde nás už zase potrápilo počasí a tím pádem tam náš pobyt zkrátilo na minimum. Holt když se nedaří, tak se nedaří a že by se blýskalo na lepší časy nevypadá.
No a když už motorky odpočívaly v garážích, vyrazily naše odvážné kolegyně na další výjezd, tentokrát trošku jiný. Kde místo benzínu je chutnější tráva. Takže místo novodobých kilowattů zase praví a poctiví koně.
Tak zase někdy příště.
Dva první letošní srazy, Mor. Krumlov a Ivančice.
24.05.2014 - kukuruznik
Tohle letošní pojetí jara není pro motorkářské akce moc příznivé, co se počasí týče, takže zatím poměr na absolvovaný a zrušený akce je 2 : 2. První, která se vydařila, byl Moravský Krumlov, kde naše barvy hrdě hájily holky Suchecky a neohroženýho bodyguarda jim dělal Bob.
Druhá, která už byla početněji obsazená, byly letos poprvé pořádaný Ivančice - Alexovice. I když Bob a jeho geniální plán, že nás všechny nažhavený odradí a pak slávu slízne sám, mu až tak dokonale nevyšel, je škoda, že nás nebylo víc, i když jsme na společnou vyjížďku nejeli, udělali jsme si vlastní soukromou, protože počasí je pořád nějaký nejistý. Ale motorkářů tam bylo plno, hospůdka na posezení je příjemná a docela prostorná, takže tenhle sraz si jistě svoje příznivce do budoucna najde.
Tak nám začalo pravý jaro a s ním i skutečnej začátek letošní sezóny.
29.03.2014 - kukuruznik
I když někteří chroničtí zimní spáči zatím hrají mrtvý brouky, většina osazenstva se probrala, naleštila motorky, někteří v rámci letošní oblíbené akce pod názvem ,,POHNI OSTATNÍM ŽLUČÍ '' nakoupili motorky nové či zánovní a hezky dělají machry, no každopádně víkend 28,29 a 30.3. se dá považovat za první víkend, kdy se to na silnicích jen hemžilo motorkáři a samozřejmě jsme se nenápadně přifařili i my, nadýchat se zplodin olova, spolykat pár prvních much, obrazit a vyplenit pár okolních restauračních zařízení a hlavně najezdit pár prvních letošních společných kilometrů. Vydařilo se jak počasí, tak dobrá nálada, tak zábava a pohoda. Začali jsme už v pátek, kdy se přidal nový člen Ondra, pokračovalo se sobotou, kdy už nás bylo víc a dokonce jsme se mohli pokochat exhibicí kolegy Zbyně, který na své přemotorované Kawě předvedl ukázkový ometení celý naší kolony po zadním kole, čímž nás, kluky a holky při zemi důkladně vyděsil a motovíkend v sedlech ukončila neděle, kdy vyjeli už poslední odvážlivci a nadšenci řešit závažný spor. Někteří čopristé tvrdili, že Tři Grácie u Valtic jsou prý Pankrác, Servác a Bonifác, tak se to jelo ověřit na vlastní oči. Naštěstí bylo hodně teplo, takže dotyčný osoby byly zcela nahatý, takže při důkladném ohledání přímo na místě se zjistilo podle určitých částí těla, že jsou to ženský. A závěrem? Škoda, že někteří VIP jedinci, kteří přímo jménem a příjmením dělají čest, slávu a věhlas našemu klubu, si kolem nás jezdí sölo a nepřečtou si diskusi a nepřidají se k davu. O koho jde konkrétně? No přece o Franty Šťastnýho. Takže Franto, sem tam kuk do diskuse a plánovaných akcí a nečekat na smsky.
Nejen Saša je šikovnej aneb Každý se chystá na začínající sezónu po svém.
23.02.2014 - kukuruznik
Kdo byl dneska venku, nemohl přehlídnout, že jaro je tady, i když datum v kalendáři ještě až tak jaru neodpovídá. Ale motorkářů, kteří nezaváhali, bylo spousta, i když my mezi nimi nebyli. Ať už z důvodů pracovních, ještě zazimovaných motorek nebo v tom nejhorším případě motorky na hospitalizaci v nemocnici. Ale to neznamená, že neprobíhají intenzivní přípravy a všelijaké domácí kutilství a vylepšování. A tady je potřeba vyzdvihnout šikovnost dalších jedinců, i když v oborech jiných, než je výroba dortů. A to konkrétně jednoho kámoše Honzy, kterej čalouní, co mu příjde pod ruku a čalouní velice dobře. Příkladem je vylepšená motorka Alči, která se po zimě dočkala nového sedadla. No a šikovnost přímo Alči, která po půlročním přesvědčování a přemlouvání a ve finále i mučení tomu svýmu Žankovi udělala vysněný kaťata, okoukaný kdesi na internetu a stvořený za jeden pracovní víkend. No ani netušíte, jakou mu udělala radost, takže ze samýho nadšení se musí pochlubit, než v nich vyrazí přímo do terénu. Další kutil Tim, vlastně né Tim, ale Bob, kromně nové podestýlky v garáži, kde dláždil, až se z něho kouřilo, velice vydařeným způsobem vyřešil vlastním přičiněním jak držák na zadní kufr na jeho oblíbenou savážku, tak i vlastní kufr. A aby měl jako vždy něco nej..., tak rovnou sehnal i nový mírně jetý kufr i na Haryka, jaký nikdo nemá. No a coby puntičkář každým coulem dokonce dbal i na to, aby kufr ladil i s nádrží, což se dokonale povedlo a jistě v nové sezóně bude sbírat obdiv mezi ostatními kolegy, kteří tak jak on jsou pyšní na své stroje do posledního detailu.
Takže mládeži, vstávat, oprášit stroje, koupit nový dresy, protože ty starý se přes zimu o číslo až dvě smrskly a jedem.....!!!!!!!
Kamarádský seznamovací večírek aneb Kdo nejde s námi, jde proti nám.....
09.02.2014 - kukuruznik
Zima dlouhá, skoro až nekonečná, jak říká Helča, absťáky s námi už pěkně cvičí, lidí v kolektivu pozvolna, ale jistě přibývá, takže nejvyšší čas na malý posezení a spočítání členstva, vzájemné osahání se (to bylo docela příjemný, obzvlášť chlapi na ženský), vyjasnění si konečně a jednou provždy místa v žebříčku váženosti silničářů versus čopristů (jak to dopadlo je asi zcela jasný), mezi tím vším samozřejmě propírání všeho možnýho, jako vždy chlapi rozebírali ženský a to až na náhradní díly, ženský rozebíraly děti, jejich vaření ...... néééé, jen vaření, pečení, smažení a hlavně jak těm svým chlapům znepříjemňovat život podle nejmodernějších trendů a další a další věci. No a u toho samosebou nemohla chybět konzumace dobrot, piva, vína a likérů s odbornými komentáři o všemožných dietách, paradoxně od těch nej..... no jak to slušně říct a neurazit, od těch nejkypřejších kolegyněk. Akce proběhla v pěkné a útulné a osvědčené restauraci Na kině v Rajhradě a to proto, že lenivý čestný člen Pepa nebyl ochotný nikam dál chodit (měl to ze dveří do dveří přesně 49 metrů. Od 50ti metrů dál ho musí jeho hodná Jiřka nosit na zádech, což při jeho váze ......auvajs.
Takže proběhlo, myslím, že i vydařilo a teď už by klidně mohlo dojít jaro a s ním i konec útrpné a pro všechny dlouhé nucené pauzy. Takže opět dík všem, kdo obětovali včerejší odpoledne a večer téhle akci a i přes ranec kilometrů se zúčastnili. A příště to bude už na strojích.
Nejsou jen motorky na světě aneb I v zimě se dá bavit.
04.01.2014 - kukuruznik
Pozvání kolegyně Helči,zvědavost,nuda v Brně,nebo spíš v zimě,nasazenej brouk v hlavě,že i jiný ježdění je docela zajímavý,touha poznat,jak je to se silou jednoho koně,když jich máme pod nádržemi desítky,no prostě x důvodů,proč jsme vyrazili do depa,pardón,stáje spřáteleného jezdeckého klubu,kde si troufám říct,že jsme zažili krásný odpoledne a ti odvážnější si dokonce ověřili na vlastní kůži a zadek,že tvrzení o tom,že pohled na svět je nejhezší ze sedla koně,je pravdivý.A podle úsměvů na tvářích si myslím,že odpoledne se vydařilo,stejně tak jak následný posezení v restauraci na dobrém gáblíku a nějakých ne zrovna nealko nápojích.Snad jedinej zápornej bod celý akce by se dalo brát to, že jsme s politováním zjistili, že ženský jsou mnohem odvážnější než chlapi. O šikovnosti ani nemluvě. Tímto děkujeme majitelce krásné Lancety (né čezety,neplést si to!!) a celému přítomnému kolektivu jezdeckého klubu za pěkný zážitek a novou zkušenost.
2013 - Tak trošku rekapitulace a zavzpomínání.
25.12.2013 - kukuruznik
Radost či zklamání z dárků pomalu odeznívá,dva dny cpaní se a kynutí u televize na krku,no a hlavně za pár dní konec letošního roku,roku,kdy vznikl a začal fungovat náš klub,takže si myslím,že je ten správný čas se ohlídnout zpátky a pár slovy a pár fotkami si připomenout porodní bolesti a radosti,co všechno se semlelo a co a kdo za co může a nemůže.Kdybych řekl,že za vznik rovnou dvou motorkářských klubů může a způsobil to jeden jedinej člověk,těžko by tomu někdo uvěřil.Ale je to tak.Jeden člověk a jedna obyčejná fotka motorky.Člověk Pepa Valášek a fotka Yamahy XJ900 Diversion.Se kterou obcházel a nenápadně,snad i nechtěně očkoval v té době spokojené nemotorkáře či skůtristy.A zaséval semínko nespokojenosti a možná i zvědavosti.A zasel natolik,že skútry upadly v nemilost,odešly do světa a na jejich místo se vedraly Honda CB500 a Yamaha XJ600N,
A do toho kolega Jelínek s impulsem založení motoklubu a v období kolem 8.8.2012 vzniká motoklub Jihomoravských orlů.Funguje,nabírá na síle,začínají vnitroklubové neshody,končící vystoupením zhruba poloviny členů na jaře 2013.
Pár měsíců pauza a v týdnu mezi 11. - 15.7.2013 z iniciativy Alči,kukuruznika,Boba a Hely vzniká klub nový - Pozdní motosběr JM. No a k těmto čtyřem zakladatelům se po pár dnech přidávají holky Suchecky a pak už to přibývá až do dnešních 18ti členů.
Je paradox,že hlavní viník veškerých těchto událostí hraje mrtvýho brouka a stojí bokem a do našeho Sběru nevstoupil a nevstoupí,no naštěstí svět je malej a jeho místo převzal jeho brácha Honza,tahač týmu,naše ótéčko.Cynik by řekl,Valášek jako Valášek.Ale my cynici nejsme,Pepovy zásluhy o vznik týmu jsou nesporný.
A tak díky jediný obyčejný fotce a následnýmu sledu událostí jsme tady,fungujeme,jezdíme,kamarádíme,úspěšně se rozrůstáme,myslím,že jsme dobrá parta a tak to snad i nadále zůstane.
Tím bych vám všem,milí členové i ostatní příznivci motorismu a motorek obzvlášť,chtěl coby šedá eminence klubu poděkovat za hezkej motorkářskej aktivní rok a popřát do příštího,ať nám to šlape a jede jako doteď,popřípadě i líp,ať je nás ještě víc a hlavně ať se tady opět na konci příštího roku znovu v téhle úžasné a přátelské sestavě sejdem a ať naše motorky mají o spoustu veselých kilometrů na tachometrech víc.
A hlavně........ať spolu v míru nadále žijí čopristi i silničáři,držíc se ne pod krkem,ale kolem ramen a válečný sekyrky nechť zůstanou zakopány.
DÍKY VŠEM.
Jak daleko až můžou zajít úchylky čopristů.
08.12.2013 - kukuruznik
Jak jsem slíbil,tak plním.Saša,ode dneška náš nový člen,čoprista každým coulem,účastník spousty motosrazů,mající rád pivo,víno,likéry,jen přísným pohledem děsící i ty z otrlých kolegů,bohužel zatím nemajitel vlastního stroje,jako baťůžek nepoužitelnej,protože by z toho druhýho před ním udělal loveckej salám,velký fanda Suzuki Intruder,kterýho se snad jednou dočká,i když letos k ježíšku to asi nebude,se,věřte,nevěřte,zabývá výrobou něčeho od motorkářství tak vzdálenýho,že by tomu málokdo věřil.A kdo nevěří,ať si ho vyzkouší a dle libosti si objedná.To není reklama na manufakturu,jen rada pro nevěřící Tomáše.Takže už zbývá doplnit jen pár důkazů,jak můžou být šikovní kluci motorkářští.
Asi poslední podzimní vyjížďka r.2013.
20.10.2013 - kukuruznik
I když motorky určitě ještě neschováme k zimnímu spánku,docela pěkná neděle nám umožnila asi jednu z posledních hromadných vyjížděk.Přesto,že nás nebylo moc (škoda),tato vyjížďka byla vzácná tím,že nám na ní přibyl do našich řad další člen týmu,vzácnější o to,že nám pomohl překonat ne zrovna šťastné číslo 13 a vyhoupnout se do počtu 14.Takže z něšťastné třináctky nám Fana Šťastný helfl na přijatelnější čtrnáctku.A nejen to,ale obohatil rozmanitost našeho strojovýho parku o stroj Kawasaki,který jsme v našich řadách doteď postrádali.128 km,jeden splašenej kůň,jedna havárie na závěr,kdy kolega Hříbek při nepodařeném přistávacím manévru naboural Alču i Kukuruznika svým půltunovým tankem,ale jinak pohoda a klídek.
Dvě v jednom - Poslední krumlovská a akce roku - Moto Show,pokus o rekord,Brno,okruh Velké ceny.
13.10.2013 - kukuruznik
Poslední krumlovská se nesla v duchu pěknýho počasí,příjemný vyjížďky a spousty motorkářů,kteří se přijeli rozloučit se sezónou.Škoda,že to někteří jedinci zaspali.
Moto show + pokus o rekord,co na to říct a nepřehánět - giga akce roku a asi i pro pořadatele obrovský překvapení.Lońská účast motorek na okruhu Velké ceny byla 1349 motorek na trati.Pořadatelům šlo o pokus tohle číslo překonat.Zrána moc nepřálo počasí a tak na zdolání tohodle počtu by asi nikdo nevsadil ani padoš.No už v poledne to vypadalo nadějně a když ve 13.h. na okruh na stanovený dvě kola vyjelo ...... motorek,zcela jistě to byl pro všechny zůčastněné velký šok.Stačilo se podívat na kolonu dopředu,pak na kolonu dozadu a na mysl se vedralo jediný možný slovo - MASAKR.2988 motorek pomale a v obrovské zácpě odkroužilo dvě kola na trati GP Brno.A my mezi nimi.Je mi líto těch,kteří se tohodle nezůčastnili.
A můj osobní úkol a sen?Alias Pepa Sršeň?Do puntíku splněn,v rámci možností trocha pokecu,potřepání pravicemi a samozřejmě společný foto.A teď trochu zamachruju,moc se mu líbila moje nová voso sršní přilba,je to úžasnej lidovej borec,žádnej mistr světa a motorkář 1.A kategorie.
Víkend 17.a 18.8, samozřejmě v sedlech našich koní.
18.08.2013 - kukuruznik
Nádherný počasí,silnice plný motorkářů,zuřivých nepřejících vos a včel,pivních skvrn a slupek od banánů.No a i přesto jsme nezaváhali a vyjeli sbírat další kilometry a hmyzí bodance.Neděle večer,jsme živí a zdraví zpátky doma,účastníci doufám spokojení,břicha přelitý kofolou a jinými nealko nápoji,takže si myslím,že to šlo.Všem zůčastněným dík a zase někdy příště.
Motonálet Nikolčice 2013
03.08.2013 - kukuruznik
Co k tomuhle motosrazu říct?Krásný motorky,opivnění motorkáři (né všichni,abych nekřivdil),ale jinak vedro,vedro,vedro......i projížďka v nepříjemném vřelém vzduchu.Takže hurá zpátky domů ke kolegovi Alešovi na vychlazený pivko.Ale i tak - stálo to za to.
První motovíkend pod klubovými barvami.
21.07.2013 - kukuruznik
Modrá obloha,teploměr hodně vysoko,silnice plný motorkářů a tím pádem ani my nemohli zůstat spát na vavřínech.A jelikož se nikomu nechtělo pracovat,tak jsme vyrazili už v pátek.A díky návrhu a vedení holek Suchánkových objevili a navštívili kemp Přehrada.Co dodat?Krásný,klidný,tichý a čistý místo k odpočinku a posezení na výletu a nejen motorkářském.Spíš Jiříkovo vidění než klasická Česká republika.No a jelikož jsme tam utratili tolik,že někteří jedinci museli už v sobotu do práce a doplňovat konta,sobotní výlet za rodičovskou kuchyní už byl jen ve dvou členech,kterým už je jedno,jestli budou mít další dvě kila navíc.Takže za sebe - víkend vydařenej a jen tak dál.
Pozdní moto sběr úspěšně pokračuje.
15.07.2013 - kukuruznik
Aby se naše řady pozvolna rozrůstaly a klub sílil,vyhlásil jsem kampaň,že kromě movitých majitelů strojů značek Honda a Yamaha přibíráme i motorkáře sociálně slabší a nemajetné,klidně třebas i majitele mopedů Stadion a všelijakých pinďourů a kozích dechů,takže se nám dnes k naší velké radosti jeden přihlásil a hned i provedl předváděcí jízdu,kam až takovej přístroj nižší třídy dojede.A světe div se,dojel až na kraj lesa.Nebo světa?No každopádně do kempu do Hartvíkovic,kde jsme dotankovali kofolu a spokojeně se vrátili domů.Takže vítáme novýho člena a jeho krásnej stroj,ozdobu veškerých motorkářských akcí.
Malá vyjížďka jen z důvodů vzácnýho hezkýho počasí.
11.07.2013 - kukuruznik
Ale samozřejmě jsme stejně na zpáteční cestě zmokli jak slípky.Holt zákony schválnosti fungují spolehlivě.No a jelikož v době vyjížďky klub ještě neexistoval,je to jen pár přátel motorek a ježdění.
Něco málo do zrodu našeho klubu aneb Jak jsme se vyklubali na světlo boží.
11.07.2013 - kukuruznik
I když nejsme motorkáři 14 dní,počátek našeho motoklubu se datuje do tohoto týdne,kdy jsme si řekli,že dva jsou určitě lepší,než jeden,tři jsou určitě lepší než dva a tak by to mohlo jít do stovek.Ale každý z nás i vás kdysi nějak začínal a tady je pár ukázek,jak to chodí ve světě a v našem motoklubu.Aneb,kdo měl a má jaký možnosti a šance.
Kategorie: motoristické sporty
Návštěv: 79100
Dnes: 0
Online: 1
